„Náš trenér má rád hru Barcelony tiki-taka, chceme se vždy dostat až do kuchyně,“ chechtá se děčínský křídelník Luboš Stria.
Styl je to zatím hodně účinný. Děčín je v NBL druhý za šampionem Nymburkem a v domácím poháru už postoupil do Final 4. „Zatím se ale nedá říct, že to je snová sezona. Teď jsme pořád na půl cesty, nedá se nic predikovat,“ raději krotí euforii Stria.
Pocit ze hry Válečníků má ale dobrý. „Hlavně z té týmovosti. Všichni vidí, že jsme rádi za úspěchy všech spoluhráčů. Že nejsme sobci a užíváme si to tady všichni dohromady.“
Pak ani tvrdé tréninky kouče Budínského tolik nebolí. „Naše tréninky mají velkou intenzitu, občas jsou i tvrdší než zápas. Ale díky tréninku získáváme všechny naše dovednosti. Tahle hra je nekompromisní. Chcete-li hrát fyzicky a rychle, musíte to natrénovat. Nám už to takhle funguje dlouho, není to náhoda, že se nám daří. Je to podložené dlouhodobou koncepční prací děčínského basketu,“ tvrdí hráč, který se vrátil do hry po pauze způsobené svalovým zraněním.
„Nikdo na mě netlačil, priorita byla, abych to doléčil. Kluci hráli skvěle, a když jsem se vrátil, ještě jsme zvýšili konkurenci, a tím i obrátky týmu. A vypadá to dobře.“
I díky tomu může Děčín pomýšlet v únorovém Final 4 třeba i na zlato. „Když pořád vyhrával Nymburk, už nás to ani moc nebavilo. Ale když tam teď není, každý má šanci na pohárový titul, což je velká výzva. Máme dobrou sezonu a chceme ji stvrdit nějakým úspěchem!“
