Ticháček v Německu oslavil v dresu Friedrichshafenu další ligový titul, navíc si odnesl ocenění pro nejlepšího nahrávače soutěže. Působení v Lize mistrů však týmu nevyšlo podle plánů: očekávané Final four Friedrichshafenu uniklo.
"Dostat se na závěrečný turnaj je vždycky obtížné, my jsme ve čtvrtfinále dostali Iraklis Soluň, jenže ten se později dostal až do finále. Takže řeči, že Friedrichshafen musí postoupit do Prahy, když hrajeme proti Řekům, byly hodně hloupý," odpovídá kritikům Ticháček.
Českého nahrávače může jenom mrzet, že opět neobstál proti svému velkému konkurentu Simonu Tischerovi. Před dvěma lety se oba vrstevníci utkali o pozici nahrávačské jedničky, tento souboj ale ovládl Tischer a Friedrichshafen tehdy vyhrál Ligu mistrů.
V dalších dvou letech už Ticháček vedl svůj klub k německému titulu. Ovšem už bez Tischera, který mezitím odešel - do Iraklisu Soluň.
"Na bundesligu u nás chodí normálně kolem 3500 lidí. Tahle sezona nepatřila mezi nejlepší. Když jsme nehráli dobře, přišlo třeba o tisícovku míň. Pak se hrálo finále a diváci se zase vrátili. Proti zvučnému soupeři v Lize mistrů se naplní hala pro 5500 lidí," popisuje Ticháček divácké poměry ve Friedrichshafenu.
Na šedesátitisícové město u břehů Bodamského jezera nedá Ticháček dopustit. "Atmosféra ve městě je příjemná, fanoušci si s námi na diskotéce nebo v hospodě občas popovídají."
Toulání přírodou nebo třeba výlet vzducholodí, nabízený místním muzeem Ferdinanda von Zeppelina, ho ale nelákají. "Já si radši odpočinu u počítače nebo na gauči," směje se Ticháček.
