Autobus i doprovodné vozy stáje Direct Energie dorazily v pondělí na start 15. etapy Vuelty úplně první, dokonce o půl hodiny před ostatními týmy. Mechanici sundavali ze střech vozů kola, připravovali je pro jezdce.
Přitom ti by tady už vlastně vůbec nemuseli být.
Všichni jezdci druhodivizní Direct Energie totiž dokončili předchozí etapu mezi 93 cyklisty, kteří v ní nesplnili časový limit. Rozhodnutím jury však byli všichni ponecháni v závodu.
Kola týmu Direct Energie na startu patnácté etapy španělské Vuelty.
Stejně tak byli v neděli mimo limit i třicetiletý Jean-Pierre Drucker ze stáje BMC, nečekaný vítěz pondělního hromadného spurtu v Peňiscole, a s ním celá první třináctka výsledkové listiny této etapy. (Až jako čtrnáctý spurtoval Estéban Chaves.)
Jistě, těch třináct bylo odpočatějších než mnozí jiní.
Zdeněk Štybar porovnával energii, kterou různí cyklisté v neděli v etapě na pyrenejský Formigal vydali: „Já měl tehdy ve druhé skupině průměr 330 wattů, zatímco jezdci v poslední skupině 200 wattů. To je obrovský rozdíl. Ti vzadu v podstatě jeli na nedělní vyjížďku.“ Absolvovali ji rychlostí 30,9 km/h, zatímco vítěz etapy Gianluca Brambilla dosáhl 40,8 km/h.
Přesto by ani Štybar opozdilce za limitem ze závodu nevylučoval: „Po přetěžkých etapách, co jsme tu měli, se nelze divit, že to takhle dopadlo. První dvě skupiny odjely v neděli hned na začátku a v té zadní nikdo nejel.“
Pokud by k vyloučení skutečně došlo, zůstal by z celého Sky v pelotonu jen Chris Froome (!) a stejně tak by měly po jednom jezdci týmy FdJ, Bora a Lotto Jumbo. Naopak cyklistů Movistaru by pokračovalo dál osm a z Cannondalu a Tinkoffu šest.
„Srovnal bych se s tím,“ pronesl Froome při úterním setkáním se skupinou novinářů. „Komisaři jsou tu od toho, aby rozhodovali. Ale rozhodli jinak.“
Časový limit pro jednotlivé etapy se stanovuje dle pravidly dané tabulky a je ovlivněn jejich délkou, obtížností a časem prvního muže v cíli. V neděli byl 31:24 minuty za vítězem.
Hlavní pole však ztratilo 53:54 minuty.
Verdikt rozdělil cyklisty
Článek 2.6.032 pravidel zároveň praví, že „jen ve výjimečných případech a při zásazích vyšší moci může jury po konzultaci s organizátory limit navýšit.“ O vyšší moc nešlo. Ale copak by někdo vyhodil ze závodu přes polovinu pelotonu? Zůstalo by poté jen 71 cyklistů.
Organizátoři a jury se tudíž rozhodli ponechat opozdilce na Vueltě, což oficiálně zdůvodnili jak velkým vedrem, tak extrémní obtížností závodu a především předchozí sobotní etapy.
Ředitel závodu Javiér Guillén pro list AS prohlásil: „Šlo o výjimečnou situaci. Bylo nutné vzít v potaz únavu z předešlých etap.“
Jediným trestem pro meškající jezdce se tudíž stalo odebrání 25 bodů do bodovací soutěže. Což jim je víceméně šumafuk.
Hlavní pole (= třetí skupina jezdců) bylo v neděli odtrženo na úvodních deseti kilometrech krátké 118kilometrové etapy. Po 40 kilometrech činilo jeho manko sedm minut a po 76 kilometrech, na vrcholu druhého ze tří stoupání dne, už 24 minut. Do cíle stihli jezdci nabrat ještě další půlhodinu.
Jediným cyklistou z Top 10, který mezi touto početnou partou uvízl, se stal Leopold König ze Sky. „Má taktická chyba,“ nezastíral.
Ač byl při silách a měl na Vueltě výkonnost na boj o první pětku, vůbec nic by nezmohl, ani kdyby se vzápětí rozhodl stíhat první dvě skupiny osamoceně, nebo s pomocí svých čtyř kolegů. „Ti vepředu jeli totální šrot,“ připomněl. Ve třetí skupině naopak jedině tým Sky zpočátku jevil snahu pracovat. Ostatní dávali najevo okázalý nezájem.
Posléze se také König musel přizpůsobit kolektivní vůli. Ta zněla: Nejedeme. Limit neřešíme. Jen to nějak došlapeme. Je nás tolik, že nás nevyloučí.
Do cíle pak dorazili po vypršení limitu nejprve Lopéz ze Sky a Bewley z Oriky, se zrátou 41:32, respektive 46:54 minut. Oba předtím ve druhé skupině tvrdě pracovali pro své lídry a když si z ní „vystoupili“, nepropadli se až do třetí.
Ta dorazila se svými 91 jezdci po zmíněných 53:54 minutách, přičemž poslední tři pozice v etapě patřily jezdcům Sky Boswellovi, Königovi a Kennaughovi.
Jednadevadesát cyklistů, včetně Leopolda Königa a dalších pěti jezdců týmu Sky, přijíždí do cíle 15. etapy Vuelty na vrchol Formigalu se ztrátou 54 minut, jak ukazuje i časomíra na cílové bráně.
Verdikt jury o omilostnění všech těchto „hříšníků“ samotné cyklisty rozdělil. „Kuriózní rozhodnutí komisařů,“ psal Jan Bakelants z AG2R na Twitter. „Dovolit jim pokračovat i s tak mimořádnou ztrátou je podvod.“
Podpořil jej Thomas de Gendt z týmu Lotto Soudal. „Souhlasím. Ti vzadu nevyvinuli nejmenší úsilí dosáhnout limitu,“ podotkl přesto, že by tím poslal domů i šest svých týmových kolegů.
Moreno Moser z Cannondalu dodával: „Jak k tomu teď přijdou jezdci, kteří jeli v neděli na plný plyn?“
Zastánci vyloučení celé třiadevadesátky naopak poukazovali, že jedním z důvodů zavedení pravidla o limitu bylo, aby si domestici nemohli vybírat na trati „volné dny“ a získaných sil pak v dalších dnech využívat.
„Jezdci ve třetí skupině spoléhali v neděli na svoji číselnou převahu. Proč ale takto obcházet pravidlo o vyloučení?“ napsal irský reportér Cillian Kelly. „Máme tomu snad nyní rozumět, že toto pravidlo bude uplatňováno jen tehdy, pokud za limitem zaostane pouze relativně malý počet relativně bezvýznamných jezdců?“
Právě tak byl po 12. etapě letošního ročníku vyloučen nemocný Nathan Haas z týmu Dimension Data.
Janoutův názor: Jury byla pod tlakem
Nyní si dopřejme krátký exkurz do ne tak dávné historie podniků Grand Tour.
Po 18. etapě Gira 2003 vyloučili za nesplnění limitu 35 jezdců, mezi nimi například i mladého Bradleyho Wigginse.
Koos Moerenhout z Lotta poté zůstal v závodě z týmu sám, pryč odjela i většina realizačního štábu Lotta, přičemž jemu ponechali pouze jednoho mechanika, jednoho maséra, jednoho řidiče a jeden obytný karavan. „Jsem konečně populární, všichni reportéři se mě teď chodí ptát, jaké je jet jenom sám za sebe,“ vykládal tehdy.
Po 12. etapě Vuelty 1991 se kvůli překročení limitu pakovalo 34 cyklistů a po 17. etapě Tour 1977 vyloučila jury tři desítky aktérů.
Opačně se komisaři rozhodli při deštivém osmém dějství Tour 2001, kdy s výjimkou čtrnácti uprchlíků dojelo zbylých 161 jezdců v pelotonu se ztrátou 36 minut a mimo limit. Dokončit zbytek Tour s pouhými čtrnácti cyklisty však pochopitelně všichni považovali za nesmyslné.
Od závodu Tirreno-Adriatico 1998 se nepřihodilo, aby jury poslala kvůli limitu domů více než 50 jezdců.
A nestalo se to ani nyní.
Mezinárodní rozhodčí Miroslav Janout přijal vyřčený verdikt s nevolí: „Nezávodili, tak tam dál nemají co dělat. Nedodržováním pravidel se znehodnocuje úroveň závodů. Kdyby byli třeba jen dvě minuty za limitem, tak budiž, ale oni za ním zůstali o 23 minut.“
Janout soudí, že jury se na Vueltě ocitla pod velkým tlakem organizátorů.
„Už je to víc politika než sport. Určitě hned někdo komisaře upozorňoval: To by přece nešlo, aby ze Sky zůstal v závodě jen Froome. Stejné to bylo s Froomovým během na Mont Ventoux při Tour.“
Tehdy se českému rozhodčímu nelíbilo, že Britovi přiřkli komisaři stejný čas jako Nizozemci Mollemovi, který po pádu na rozdíl od Frooma na nové kolo čekat nemusel.
Leopold König v pondělí večer kritikům oponoval: „Vyloučit 93 lidí by byl přece úplný nesmysl. Šlo v neděli o extrémní etapu, ve které nemohly jet všechny tři skupiny ten totální šrot. Dívejme se na to lidsky. Něco jiného by bylo, kdyby limit nesplnila v horách skupina, která se vzadu držela aut.“
Leopold König u týmového autobusu Sky po náročné šestnácté etapě španělské Vuelty.
Během úterního volného dne pak König přidal: „Nechápu lidi, co se do Sky navážejí, že někde lobovalo, aby nás v závodě nechali. Nic takového se samozřejmě nedělo.“
Alexander Geniez z FdJ, který také šlapal v poslední skupině, reagoval na kritiky s notnou dávkou ironie: „Jasně, pošlete je všechny domů. Když jsou mimo limit, jsou příliš unavení, ne?“
Koen de Kort z Giantu se naopak zcela seriózně obracel na zastánce vyhazovu: „Neviděli jste snad, jak je tato Vuelta brutální?“
„Navrch únavu tu navyšují i velmi dlouhé transfery,“ připomněl exmistr světa Philippe Gilbert z BMC.
Byl to však pondělní lucemburský vítěz Drucker, kdo převedl celou kauzu do zcela pragmatického sdělení: „Pravidla se dají vykládat různě. Pro závod je každopádně důležité mít velký peloton.“
