Jediný gól vám chyběl k tomu, abyste v Praze už slavili titul. Co rozhodlo?
Celé prodloužení bylo nahoru dolů, kterýkoli z týmů mohl dát gól. Myslím, že jsme k němu měli blíž my, ale bohužel tam žádná střela nepadla. Škoda. I při nájezdech se pak situace zdála ze začátku nakloněná v náš prospěch, ale ve finální fázi dopadly lépe pro domácí. Budeme doufat, že se to povede doma.
Domů se vracíte s jednou výhrou, můžete doma rozhodnout. Přesto, jste po tak dramatické koncovce hodně smutní?
Určitě jsme naštavní, chtěli jsme sérii rozhodnout tady. Nikdy se nevyplácí nějak doufat, že se rozhodující zápas odehraje doma. Na každém dneska šlo vidět, že chceme Tatran porazit v Praze, bohužel chyběl ten jediný gól. Jsem předvědčený, že se i mladší kluci zvednou a půjdeme do nich znova se stejnou vervou.
Sám cítíte, že máte v mužstvu dost síly k tomu, abyste ukončili osm let nepřetržitého panování Tatranu?
Určitě, nepochybuju o tom. Diváci taky vidí, že kluci nemají žádný strach z vítězství, pořád hrajeme svůj florbal a nijak jsme se soupeře nezalekli, pořád jezdíme nahoru dolů. Ale musím přiznat, že od Tatranu to dnes bylo ve finále zatím nejlepší utkání. Oni museli, nechali na hřišti úplně všechno. A vyšlo jim to.
Může být vaší výhodou kondice? Soupeř hraje jen na dvě lajny a finálová série je náročná.
Jak ve třetím, tak i dnes ve čtvrtém finále jsme měli lepší druhou a třetí třetinu. V podstatě se dá říct, že čím víc času je ukrojeno, tím se hra pomalu přelévá v náš prospěch.
Jenže vás pořád trápí úvody utkání, že?
To, že si necháme dvakrát po sobě dát na začátku dva góly, je hloupost, pak nás to stojí ještě víc sil, ještě víc toho musíme naběhat. Jestli Tatran chceme opravdu porazit, měli bychom se toho už vyvarovat.
