Na startu tedy bude teploučko a pokud to srovnám s loňským ročníkem, hlavně v první a poslední etapě na argentinských pampách, které jsou v nížině, bude pořádně horko.
Vlastně jsme při posledním Dakaru nezažili vysloveně chladné počasí, vždyť i nahoře v Andách, které jsme přejížděli ve výšce přes 4700 metrů, bylo slunečno a kolem patnácti stupňů. Pokud by se však počasí obrátilo, asi by tam bylo podstatně hůř. Jediné chladno jsme vloni zažili v Patagonii, v Jacobacci, jen na jediný večer.
Zajímavé to bylo na příjezdu do Chile, které je velmi úzkým pásem pevniny. Prakticky všude bylo teplo, ale při příjezdu do přímořského Valparaisa se citelně ochladilo, i když zůstalo slunečno – vliv chladného Pacifiku je znát.
Na start jsme dříve jezdili do stejné zimy, jakou máme doma. V Paříži to nebývalo výjimkou, ale byli jsme rádi, pokud trať tradičního prologu aspoň trochu zmrzla a auta se neobalila bahnem ještě před startem.
V roce 2004 se startovalo v Clermont-Ferrand, tam v den startu začalo mohutně sněžit a celý prolog jsme odjeli ve zvláštní směsici sněhu a bahna. Až poslední roky, kdy se startovalo z Barcelony a Lisabonu, bylo na startu příjemně.
OČIMA LEGENDYKarla Lopraise |
Specifické byly teploty v Africe. V poušti totiž v noci klesne teplota i k bodu mrazu, což nelze nikdy podcenit. Po dojezdu etapy večer bylo vždy důležité okamžitě se převléci do suchého, protože večerní chlad mohl způsobit nachlazení, které na Dakaru není čas léčit, člověk musí fungovat stoprocentně.
Asi největší zima bývala v prvních bivacích v Maroku, v podhůří Atlasu. Pět pod nulou v noci nebývala výjimka a koukat na zkřehlé motocyklisty, kterým jejich týmy nahřívají v půl páté ráno sedla fénem, aby se na nich lépe sedělo, bylo o lítost i radost z toho, že kamiony startovaly podstatně později.
