Posuďte sami: v sobotu Kůs startoval na Grand Prix Česka. "V neděli ráno jsem měl trénink v Polsku, odpoledne závody. V pondělí jsem se přesunul do Mnichova na Světový pohár," vypráví 20letý talent pražského Olympu. A dnes už zase sedí v letadle do Švédska.
Jak se dá takový režim vydržet?
Je to hodně náročné. Fyzicky i psychicky. Mám k dispozici dvě auta, která po světě převážejí motorky. Já se dopravím letecky.
Vraťme se krátce k sobotnímu závodu, do něhož jste zasáhl díky divoké kartě od pořadatelů. Vaším cílem bylo semifinále, ale skončil jste poslední.
Moje očekávání byla mnohem větší. Vím, kde jsem udělal chyby, ale musíme si přiznat pravdu: závodilo patnáct nejlepších jezdců na světě. My naopak nemáme závodníka, který by udělal výrazně lepší výsledek. Taková je realita české ploché dráhy.
Co vás odděluje od špičky?
On ten postup do semifinále nebyl až tak nereálný, i když bylo vidět, že jsem pomalejší. Chybí mi nějaká technika, větší finanční zabezpečení. Špička je někde jinde.
Dobrá, ale přesto jste v sobotu dokázal v jedné jízdě porazit třeba mistra světa Jasona Crumpa.
Porazil jsem ho a těší mě to. Ale jednou už jsem porazil každého z nich. Nejde o to, někoho porazit, ale porážet ho pravidelně. Na to je přede mnou dlouhá cesta, spousta zoubků, které do sebe musí zapadnout.
Jak reálně vidíte možnost probojovat se v příštím roce do seriálu Grand Prix jako stálý účastník?
Nevidím. Grand Prix je zajímavá, ale zrovna teď není mým cílem. Odjet celý seriál, to stojí strašné peníze, které já teď nemám.
Rozdíl mezi vaším rozpočtem a prostředky, které má světová špička, je opravdu tak zásadní?
Nepředstavitelný. Sice také jezdí na dvou kolech, ale stojí to peníze.
Čistě teoreticky: v případě, že byste postoupil, tak byste se startu v seriálu mistrovství světa vzdal?
Těžko říct. Nebyl bych jediný, kdo by se toho vzdal. Udělal to třeba Billy Hamill (mistr světa z roku 1996). Pokud bych se kvalifikoval a získal sponzora, jenž by to zabezpečil, samozřejmě bych jel.
