ČEZ Arena otevře brány největšímu festivalu šachu na světě. Chybět nebudou ani turnaje v dalších deskových hrách nebo v malé kopané. "Asi před deseti lety jsme k šachům přidali hry bridž a go, rok nato dámu. A dnes už bych všechny hry možná ani nespočítal," říká pořadatel festivalu Jan Mazuch.
Před dvaadvaceti lety na váš turnaj přijelo čtyřicet lidí, dnes je to největší akce svého druhu na světě. Jak to celé vzniklo?
V roce 1989, kdy jsem se vrátil z vojny, jsme přemýšleli, co dál se šachovým klubem. Řekli jsme si, že to chce nějakou akci, měli jsme na mysli tak dvoudenní turnaj. Když nás však kolega Vladimír Novák viděl, jak s Petrem Laušmanem, který se mnou festival pořádá dodnes, hrajeme, rozhodl: Běžte raději rovnat stoly nebo něco organizovat. A když už něco organizovat, tak ve velkém. Nakonec turnaj trval týden a napřesrok už přijely tři stovky hráčů.
Pardubický Czech OpenMezinárodní festival šachu a her je již po deset let největší akcí svého druhu na světě. Má za sebou dvacet jedna let. V ČEZ Areně začne ve čtvrtek dvaadvacátý ročník, který skončí v neděli 31. července. Zapsáno je zatím 1 445 šachistů z téměř padesáti zemí. I do nejvyšší velmistrovské soutěže je však možné přihlásit se na místě, třeba minutu před koncem registrace. |
To je docela prudký skok. Nebyly s tím ze začátku potíže?
Byly, a veliké. Začínal jsem s velkým sešitem v ruce, kam jsem si všechno zapisoval, ale ve chvíli, kdy přišly tři stovky lidí, nakupila se před námi obrovská fronta, jež vůbec neubývala. Už jsme na to přestávali stačit. Sponzoři nám sice dali počítač, ale nikdo z nás nevěděl, co si s ním počít, pro mě byl tehdy dokonce nepřítelem. Naštěstí se objevil jeden náš 'deus ex machina', přítel, který dal vše na počítači dohromady a posadil ty hráče proti sobě.
Přestože vám dnes technika mnohé ulehčí, odpočinete si někdy od organizace a jdete si zahrát?
Šachy si určitě nezahraju. Od rána do večera jsem v zápřahu, i když jsou i chvíle, které jsou pohodové, mohu se v Aréně svalit do křesílka a odpočívat, dívat se, jak to běží a příjemně si popovídat.
Neuděláte si čas ani na nějakou jednodušší hru?
Dřív jsem hrával backgammon nebo dámu. Letos si určitě vyluštím aspoň křížovku, pokud mi zbude trocha času. Musím být lidem neustále k dispozici, takže nechci soupeře rušit telefonováním nebo odbíháním od partie. Na ostatních turnajích, které pořádám, se ale vždycky čas na šachy najde.
Organizační činnost je tedy vaší hlavní pracovní náplní?
Býval jsem učitel, kolega Petr Laušman byl vychovatel. Po třetím roce turnaje jsme si ale řekli, že buď musíme dělat festival pořádně, nebo to omezit. Byl to zlom, kdy jsme se rozhodli založit agenturu, která mimo šachových turnajů pořádá ještě společenské a jiné sportovní akce.
Mnozí lidé se smějí tomu, že se šachy řadí mezi sport. Co na to namítnete?
Mají se sportem hodně společného, ale také se hodně liší. Společný je systém soutěží a vyhodnocování a soutěživost jako taková. Ale třeba i nutnost dodržovat určitou životosprávu, a to zejména dostatečně spát a nepít mnoho alkoholu.
Ač jsou šachy spíš duševní činností, je prý nutné udržovat si i fyzičku, je to tak?
Pokud hrají dva silní hráči pětihodinovou bitvu, shodí během ní klidně tři nebo čtyři kila. Člověk, který netrénuje tělo, nevydrží devítikolový turnaj, kde má více několikahodinových partií, musí být ve střehu a nezkolabovat. Třeba u billiardu nebo u střelby musíte mít pevnou ruku, u šachů pevnou hlavu.
