"Zůstal doma, byl moc velkej," říká 42letý bard. Medaili mu pověsí na krk až ve svém račickém domku na břehu kanálu.
Jak vypadala zlatá jízda?
Vzali jsme to jako mazáci. Start – cíl. A pak rychlý odchod.
Na mistrovství Evropy doma v Račicích jste před šesti týdny skončili zklamaní, poprvé bez medaile. Chtěli jste to napravit?
Cítili jsme, že to není pravý obraz naší síly a že je třeba ho uvést na pravou míru. To se musí udělat jedině výsledkem, nic jiného se nepočítá.
Dřeli jste víc než jindy?
Ne, to ani nešlo. Přednost měly olympijské tratě, i když to pak tady klukům nevyšlo.
Také vy jste se uzdravil.
Dal jsem se do kupy. A nešlo jen o tu ruku se zánětem žil. Se zafačovanou jsem mohl jezdit. Byl jsem celkově rozhašenej.
Přesto, věřili jste si až ke zlatu?
Po závodě jsme si říkali, že jsme byli nejpravděpodobnějšími vítězi. Ale to před startem prohlásit nemůžu. Kdybych si měl každopádně na někoho vsadit před závodem, dal bych to na nás.
Cítili jste se tak silní, nebo soupeři vypadali slabší? Dvoustovka je přece ohromně vyrovnaná, rozhoduje každý detail.
Cítili jsme se silní, že by nám to mohlo jet. Voda nám vyhovovala, vítr nebyl příznivý. Foukal opačně, ale jen slabounce. Kdyby byl silnější, třeba bychom nedosáhli na medaili.
Napsali jste zlatou tečku šampionátu. Povzbudily vás slušné výsledky českých lodí před vámi?
Samozřejmě, že je registrujeme a fandíme.