Vždyť měl za sebou cestu přes Atlantik a ještě předtím brázdil vlny při několika dalších závodech v Jaderském moři. A to vše stihl během loňského podzimu.
Májová regata je součástí Českého poháru jachtařů, letos se jel už její třetí ročník.
Šustr a dalších sedm členů posádky "z Marsu" - Luboš Lengsfeld, Josef Samek, Vladimír Kodys, Jaroslav Pejcal, Libor Neuman, Jiří Dvořák a Jan Kavka (pět mužů bylo z Jihlavy, po jednom z Bystřice nad Pernštejnem, Moravských Budějovic a Českých Budějovic) - obsadili celkové desáté místo.
Do závodu vyrazilo z přístavu v Sukošanu šestnáct lodí. "Přihlášených bylo sedmnáct jachet, ale jedna posádka nakonec odstoupila těsně před vyplutím, protože se jí nezdál technický stav lodi," vzpomíná Šustr.
Každý ze startujících českých týmů (Májovou regatu jela i jedna slovenská posádka) si před závodem vylosoval svou loď třídy SAS 39, dlouhou kolem dvanácti metrů. Šustrovi a spol. byl přisouzen Mars.
"Jenže Chorvati před sezonou nechtějí moc jachty pronajímat. O Velikonocích, několik týdnů před naším závodem, se jela regata, při níž jedna posádka zlomila stěžeň, a tak si teď majitelé lodí dávali pozor, byli dost opatrní," připomíná Šustr. "Nastal tedy problém sehnat pro všechny týmy loď stejné třídy. Nakonec se to nepovedlo, tři jachty byly větší a v cíli se jim pak přičítaly handicapy."
Letošní Májové regatě vůbec nepřál vítr. Nad mořem prý prakticky nefoukalo. Plachty jachet "vyzobávaly" každé sotva znatelné vanutí. "Slunce svítilo, bylo neustále šestadvacet sedmadvacet stupňů ve stínu, ale my se tam nepřijeli opalovat," povídá Šustr.
Jaké jsou pocity jachtařů v bezvětří? Ne nepodobné netrpělivě čekajícím vojákům z mytologické Agamemnónovy armády, když kvůli nulovému větru nemohli vyrazit směrem na Tróju.
Hlavně na konci druhé, nejdelší etapy, která však byla nakonec anulována, si posádka užila své. Mars uvízl na nehybné hladině jenom kousek před cílem v Rogoznici. Moře bylo rovné jak zrcadlo...
"Chybělo nám do cíle pouhých 500 metrů, bylo to v jednu v noci. Ale do rána do devíti hodin jsme ten půlkilometr nemohli ujet. Bylo to šílené, natrápili jsme se pořádně," přibližuje Šustr.
Potom se ale výsledky etapy, jež byla během dne (na poslední chvíli) zkrácena, protože nefoukal vítr, stejně zrušily. Do závěrečné třetí etapy jachty vyjely s rozdíly, které se udály během prvního dne závodu.
Jedna z posádek totiž podala protest, který byl přijat. "Loď rozhodčích se totiž nestačila přesunout ke kontrolnímu bodu, takže to nebylo na moři příliš regulérní," vysvětluje Šustr. "Nebýt ale zkrácení té etapy a pak i jejího zrušení, mohli jsme skončit celkově líp než desátí. Průběžně jsme byli na čtvrtém místě a měli výhodně "nastoupáno" před dojezdem do cíle."
Pociťoval na jachtě v Jaderském moři pocit většího bezpečí než loni v širých prostorách bezedného Atlantiku? Odpověď se zdá být jasná. Ale: "Ve srovnání s Atlantským oceánem tu jakýsi pocit bezpečí je, vždyť je vidět skoro neustále pevnina," vykládá Šustr. "Ovšem kdyby se tady něco přihodilo, tak by se ke břehu stejně dalo těžko doplavat. Atlantik byl v tomhle pochopitelně horší, ale ono je to prakticky jedno, protože moře, když se rozbouří, si s každým udělá, co chce. Na moři i v oceánu je člověk vždycky jen na návštěvě..."
Před rokem jel se Šustrem na jachtě Venera i jihlavský Petr Vaněk, ten se letos Májové regaty zúčastnil též. "Ale zběhl na loď Venera," říká s úsměvem Šustr.
V říjnu Jihlavané kolem Šustra plánují stejně jako vloni u chorvatských břehů absolvovat Mistrovství republiky - Pohár Niké a dva týdny poté odjet i etapový závod Českou námořní rally.
A potom? Možná znovu vyrazí vstříc masám oceánu... "Pokud se to povede. O tom bych ale ještě nechtěl mluvit," praví Šustr.
