Později sjížděl nezkrotné řeky na Sibiři, putoval dva týdny Grónskem po stopách Fridtjofa Nansena, lovil divoké ptáky na nejodlehlejších místech Země.
"Divoká příroda mě fascinuje," říká Vegard Ulvang, jeden z nejslavnějších běžců na lyžích, který poskytl pro MF DNES a Deník exkluzivní rozhovor.
Právě on stál u zrodu ďábelského stoupání na sjezdovku Alpe Cermis v rámci Tour de Ski. Experimenty v přírodě, to bylo vždy jeho.
Předloni, před premiérou Tour, sám absolvoval výšlap na Alpe Cermis na běžkách. Dokonce čtyřikrát. Neodpustil si ho ani letos.
A váš čas?
Předloni jsem měl 24 minut. Od té doby už si to neměřím. (Vítěz soutěže mužů, Švýcar Cologna, byl letos nahoře za 18 minut). Ale mohl bych se porovnat s Capolem, šéfem běžců ve FIS, ne? Když už jsme tohle stoupání spolu vymysleli...
Neříkali jste si zprvu, že je to šílené?
Napoprvé jsem byl šokovaný, jak je to prudké a dlouhé. Teď už se z toho stává hezká tradice. Je to vzrušující konec Tour, mám ho rád víc a víc.
Na rozdíl od běžců, že? Ti vám říkají co? Nenadávají?
(rozesměje se) Jak kdo. Ti dobří mají Alpe Cermis rádi, ti špatní ne. I oni však musí pochopit, že díky té sjezdovce stoupá rok co rok sledovanost běhu na lyžích. Letos poprvé odtud živě vysílali i Švýcaři.
Předpovídáte tedy Tour de Ski velkou budoucnost?
Bezpochyby. Je vzrušující mít závody, které trvají devět dnů místo jednoho víkendu. Kromě toho v Tour se slučují různé typy běhu, sprinty i dlouhé závody, klasika i bruslení. A ono to funguje!
Jenže my se v Česku obáváme, abychom o Tour nepřišli.
Proč? Nové Město je tradičním organizátorem velkých závodů a bude součástí Tour, pokud se ho česká asociace nerozhodne zaměnit s Libercem. Loni Novoměstští celou Tour zachránili, to si uvědomujeme. Jen možná nebudou v programu Tour každý rok. Chceme ji přivést i do dalších lokalit, do Rakouska, do Švýcarska. Obě tyto země by byly na trase ze severu na jih. Rakušané zatím nejeví zájem, zato ve Švýcarsku se po vítězství Cologni možná věci změní.
Loni ještě na Tour vládl Lukáš Bauer. Letos jste řekl: Jsem rád, že Lukáš už nedominuje tak jako před rokem.
Ne, nic proti němu nemám, jeho výkon byl před rokem skvělý. Ale změna je vždy oživením.
Proč už není tak dobrý, co myslíte?
Běh na lyžích je složitý sport. Musíte správně vyladit na den D, musíte v tréninku všechno vybalancovat. Možná až moc chce, to byl kdysi i můj problém. Potřebuje trochu odpočinku. Pro mě je stále jedním z favoritů mistrovství světa v Liberci.
Zkuste si teď zatipovat: kdyby existovala Tour ve vaší a Dählieho éře, kdo by ji vyhrál?
Tato otázka nikdy nebude zodpovězena. (směje se) A víte co? Ani nás nemůžete porovnávat se současnými vítězi, protože v lyžování na rozdíl od jiných sportů nevedeme světové rekordy.
Björn Dählie nyní i v 41 letech poběží Jizerskou padesátku. Vy nejste tak soutěživý?
Ne, já nejsem ten typ.
A co exotické cesty, které jste tak rád podnikal. Ty vás stále ještě neomrzely?
Kdepak, podnikám je rok co rok. Letos jsem byl na jaře na Sibiři, na Čukotce, společně s Alexejem Prokurorovem (olympijský vítěz), který později nešťastně zahynul. Strávili jsme tam dva týdny, neustále na lyžích. Pozorovat Inuity v jejich přirozeném prostředí bylo vzrušující. Navštívili jsme i staré přátele, protože v tom regionu jsme byli spolu už před deseti lety. Nepřálo nám počasí, bylo to tvrdé, často doslova boj s přírodou – ale přesto šlo o jednu z mých nejlepších cest.
Zahřívali jste se vodkou?
Ale ano, docela dost. Vodka patří k místní kultuře.
Letos se chystáte kam?
Možná jen do norských hor a na Lofoty. Mám spoustu práce.
Jaké? Stále jste byznysmen?
Měl jsem svou firmu na vlněné ponožky, čepice a další zboží, ale před pěti lety jsem ji prodal. Teď působím v různých správních radách, třeba Swixu, pracuji pro FIS – a lyžuju.
Kolik kilometrů máte ročně v nohách?
Jsem ve výhodné pozici, že už ty kilometry nemusím počítat. Ale lyžuju hodně. Když je sníh, tak pětkrát týdně. A sníh mi leží velkou část roku doma hned přede dveřmi.
Padesátku byste ujel bez potíží?
Klidně i delší štreku, mám rád extrémní distance. Jen závodit už ke štěstí nepotřebuju.
Jste tedy šťastný muž?
Jsem. Stačí mi můj denní boj s čímkoliv. Jsou dobré a špatné dny, to je život. Ale jsem šťastný.
Vegard Ulvang
Celkem má šest olympijských medailí, dva tituly mistra světa a devět vítězství v závodech Světového poháru. Roku 1990 se stal i jeho celkovým vítězem. Třikrát vyhrál padesátku na slavném Holmenkollenu. Závodil do roku 1997, je mu 45 let. |
