Sedmý překážkář z loňského mistrovství světa v Edmontonu radost z nemedailové pozice neměl. Na Mužíka vyšla pro finálový běh druhá dráha a její nevýhodnost se projevila na úvodní klíčové dvoustovce - po seběhu měli soupeři z vnějších drah zhruba dvoumetrový náskok. "Pak už člověk může dělat, co chce a je to zbytečné. Každá jiná dráha by bývala byla lepší," líčil naštvaný Mužík, který se v semifinále přiblížil na pouhých 11 setin českému rekordu Karla Koláře.
Podle svých slov se ještě 80 metrů před cílem cítil na velký finiš. "Ale potom mi chyběl ten metr, který jsem ztratil obíháním soupeřů ve druhé dráze. Štve mě to, k medaili bylo hodně blízko," komentoval marnou snahu o posun vpřed.
Hamáčková: Doktoři mě dali do pořádku
Svalovým zraněním handicapovaná tyčkařka Pavla Hamáčková obsadila ve finále šesté místo výkonem 435 centimetrů. I přes zdravotní potíže, které se tým lékařů snažil od páteční kvalifikace minimalizovat, procházela Hamáčková soutěží zprvu hladce a snadno zdolala 405, 420 i 435 cm na první pokus. Další výšku vynechala, ale 445 již bylo nad její síly. "Doktoři mne dali perfektně do pořádku, odvedli skvělou práci a já se na zranění nemohu vymlouvat. Závod jsem pokazila sama," uvedla obhájkyně prvenství.
Na finálové soutěži jí vadilo, že měla zcela odlišný průběh než zdlouhavá kvalifikace. "Byla neskutečně rychlá, do 445 centimetrů prakticky nikdo neopravoval. Nikdy jsem takový fofr v sektoru neabsolvovala," zamyslela se Hamáčková. Pro konečný výkon bylo podle jejích slov rozhodující, že na výšce 445 centimetrů musela absolvovat všechny pokusy prakticky v rozmezí šesti, maximálně sedmi minut. "Rozhodčí pečlivě dbali na časový limit a já se nezvládla během těch několika sekund zkoncentrovat natolik, abych si uvědomila, jakou dělám chybu," přiznala třiadvacetiletá tyčkařka.
Komrsková je spokojená jen napůl
Spokojena mohla být naopak dálkařka Lucie Komrsková, jež svoji premiéru na významné soutěži proměnila v sedmé místo. Čtyřiadvacetiletá závodnice, jež startovala ve Vídni díky divoké kartě, si vyrovnala osobní maximum výkonem 644 cm. "Umístění je pěkné, ale chtěla jsem osobní rekord přes 650," byla napůl spokojena sestra nejlepší české sportovní gymnastky.
Za výhodu označila skutečnost, že s ohledem na malý počet závodnic nemusela absolvovat kvalifikaci. V závodě si potom zahrála na nervy, když úvodní dva pokusy přešlápla. "Před třetím skokem jsem nemohla nijak spekulovat, nebo myslet na zajišťovací pokus. Na užší finále jsem prostě musela skočit daleko a to se kontrolovaným pokusem nedá," komentovala postupový skok 640 cm.
Ani výškaři na medaili nedosáhli
Ani poslední dva čeští zástupci na halovém mistrovství Evropy ve Vídni, výškaři Tomáš Janků a Svatoslav Ton, nerozšířili medailovou bilanci výpravy. Lépe si vedl Janků, který obsadil za 224 centimetrů na první pokus šesté místo, jeho nový tréninkový partner a letošní česká jednička Ton zdolal o čtyři centimetry
méně a zbylo na něj ve finále poslední desáté místo.
Tomáš Janků se vrátil na mezinárodní scénu umístěním, kterého dosáhl i při své zatím posledním reprezentačním startu na halovém mistrovství světa v Maebaši v roce 1999. Od té doby mu zranění a v případě olympijských her v Sydney pak známý skandál s pochybným změřením kvalifikačního výkonu neumožnily obléct reprezentační dres. "Právě díky té absenci jsem byl v absolutním klidu. Byl jsem vysmátý, přijel jsem si zazávodit," řekl bronzový medailista z HME ve Valencii.
Tomáš Janků získal novou motivaci
Ačkoliv v soutěži předčasně skončil, boj o medaile si vychutnal až do úplného konce přímo na ploše. "Získal jsem novou motivaci, když vidím ty prcky, jak skáčou vysoko," glosoval triumf Švédů Stranda s Holmem, které převyšuje o hlavu. "Jsou technicky skvělí, člověk se může leccos přiučit."
Tona už finále nezastihlo v optimální formě, po sobotní čtyřhodinové kvalifikace neměl síly. "Moje technika je postavena na fyzické pohodě, a tu jsem po včerejšku neměl," přiznal třiadvacetiletý výškař, juniorský vicemistr světa z roku 1996.
