Klub Augusta National je obestřen řadou tajemství a nahlédnout do nitra tohoto spolku je prakticky nemožné. Muži v zelených sakách jsou sice na každém kroku, ale dát se s nimi do řeči není vůbec jednoduché. Jednak jsou to velmi vážení páni a také zachovávají přísnou mlčenlivost ve všech zásadních otázkách.
Žádat o odpovědi na otázku počtu členů klubu, výše členských poplatků či podmínek vstupu je zcela zbytečné. "Seznámil jsem se s několika lidmi z klubu a začal jsem jezdit do Augusty," říká Vern Loucks, chicagský podnikatel, který jako jediný z exkluzivní společnosti byl ochoten odpovídat. "A pak, po několika letech mi poštou přišlo pozvání, abych se stal členem klubu Augusta National. A to se neodmítá."
(Zelené sako oblékají také vítězové Masters. Loni to byl Ángel Cabrera.)
Na jakékoliv další otázky však již odpovídat nechce a odkazuje na tiskového mluvčího či prezidenta klubu Billa Paynea. Ten na tiskové konferenci velmi pečlivě poslouchá všechny dotazy, ale jeho odpověď na jakoukoliv otázku typu proč? je úsměvná: "Protože my v Augusta National si myslíme, že je to nejlepší!" A je jasné, že ptát se dál již nemá smysl.
O zdejším klubu se tu a tam dozvíme z útržkovitých a nepodložených informací. Traduje se historka, že jeden z nových členů Augusta National na klubové konferenci prosazoval, aby se na jedné z jamek opravil most. Ostatní souhlasili a onen muž mohl být spokojen. Bylo to však Pyrrhovo vítězství. Dozvěděl se totiž, že navrhovatel změn je zároveň i jejich financovatelem!
Ovšem být členem klubu se nedá koupit. Na tom si místní zakládají. A výhody, které plynou z příslušnosti k mužům v zeleném? Kromě toho, že zde mohou hrát a smějí si třikrát za rok přivést na hřiště hosty, to není prakticky nic jiného.
Navíc - za všechno se platí. Za ubytování v některém z domů na hřišti, za hru či za jakékoliv další služby. Takže být členem Augusta National není levná záležitost. Z úsměvů na tvářích nositelů zelených sak lze vyčíst, že je to pro ně pocta.
