Tentokrát v Brně nepojede o stupně vítězů ani o slávu. Ale jen a jen o své živobytí. Po dobrých letech totiž motocyklista Lukáš Pešek prožívá bídné časy. Bodoval jen ve dvou závodech z osmi, v třídě Moto2 je až na 29. místě, a co hůř: pro příští rok je beze smlouvy.
Doprovodný program MS motorek v BrněČtvrtek |
"S takovými výsledky je téměř nemožné sehnat dobré angažmá. A jestli si umím představit, že příští rok nebudu jezdit? Neumím, ale může se to stát," říká pětadvacetiletý pilot. "Ale Brno beru jako závod, kde bych to mohl zlomit. A zase ukázat, že jezdit umím."
Jak jste na tom s penězi?
Jestli vyjdu? Samozřejmě, že je výplata závislá na výsledcích, ale že bych byl úplně bez peněz, to se říct nedá. Ovšem uměl bych si to představit i lépe. Je to životní vývoj, a když je člověk starší, přemýšlí, co bude dál. V 19 letech mi to bylo ukradené, ale teď v 25 letech už si nedovedu představit, že bych nejezdil a nic neměl.
Co se změnilo?
Mám povinnosti, musím platit složenky. Navíc dělám motosport, který potřebuje velké peníze – pokud se mnou dál nepůjde Česká pojišťovna (sponzor), pak ten konec může mít rychlý spád. Navíc se počet míst v Moto2 sníží.
Co byste pak dělal?
Jedinou šancí by bylo jezdit v jiné sérii a třeba v superbicích se o mně docela dost mluví. A taky je pravda, že jsem odsud nějaké nabídky dostal. Ale na rovinu: vůbec o nich nepřemýšlím, protože na prvním místě je pro mě Moto2. Už proto, že jsem teď vzadu a chci se prosadit mezi ty nejlepší a dokázat, že umím rychle jezdit. A jestli bych šel dělat rukama? Stát se to může, protože všechno jednou končí. Ale já věřím, že to potrvá.
Ale "flek" v superbicích není tak úplně velký odchod z ústraní.
Jenže mně by odchod do superbiků teď připadal jako útěk. Připomínal bych piloty, kteří byli z mistrovství světa vyhozeni. Chtěl bych odejít důstojně a s dobrými výsledky.
Chodíte se někomu s nadsázkou vybrečet na rameno?
Život už mi nakopal hodněkrát a nikdy jsem nikde nebrečel. Poradil jsem si sám, sebral se. Mám pár svých přátel, o kterých vím, že mi vždycky pomůžou. Jsou to padesátníci, kteří mají nějaké zkušenosti. Ono ani nejde obracet se na lidi v mém věku, málo z nich totiž řeší to, co řeším já.
V čem vlastně tkví problémy při závodech?
Je toho víc. Týmu chybí nějaká finanční injekce. V zimě jsme všechny testy končili na 40. příčce, teď, když se občas zadaří, jsme ve dvacítce, což je obrovský skok. Jenže jsme se zasekli a hledáme recept, jak se posunout zase o kousek dál.
A co vy osobně?
Ani já nemůžu říct, že jsem se stoprocentně sžil se čtyřtaktem, když jsem předtím celý život jezdil na dvoutaktu. Když už se pak zdá, že se nám začíná dařit, přijde zase jiný problém. A taky roli hraje psychika.
Když nedojedete čtyři závody, tak víte, že příště už prostě dojet musíte – a to je stresující. Chce to jeden pořádný výsledek, pak se člověk zklidní a půjde to.
Což se teď povedlo Karlu Abrahamovi, když skončil ve vaší třídě čtvrtý a pátý. Proč si myslíte, že se mu podařilo tak vyletět?
Je to víc faktorů dohromady. Karel má nejlepší podmínky u nás a troufám si říct, že i na světě. Ten kluk neřeší žádné problémy, jenom závodí. Viděli jsme to i letos: když nebyli spokojeni s motorkou, tak šli a koupili novou. Já když budu nespokojený, tak se nic nezmění. A když spadnu a rozlámu ji, tak pochybuji, že budu mít novou, protože je to drahé. Ale Karel se hodně vypracoval, makal na to a pomohli mu i jezdečtí trenéři, které měl. Vydržel to a jde si za svým. Dělají to správně, a kdybych já měl ty prostředky, tak bych to nedělal jinak.
Myslíte, že se s ním jednou potkáte v královské MotoGP, kam on příští rok míří?
V této chvíli si to nedokážu představit. Vždyť v této chvíli nepatřím ani ke špičce v Moto2 a neumím si představit, že bych jezdil se samými mistry světa. Pro mě je jezdec z MotoGP top jezdec, který tam má co dělat – ne ten, co tam je do počtu. A já rozhodně nejsem top jezdec.
