Štěpánek celý týden bojoval se zraněním kolene, vynechal páteční dvouhru. V neděli však ve třech setech porazil argentinskou dvojku Juana Monaka a zajistil Česku postup. Pak se svalil na zem s výrazem obrovské úlevy,
"Pro mě byl zápas strašidelně náročný. Mám obrovské tréninkové manko. Snažil jsem se energii šetřit, jak jen jsem mohl. Nechtěl jsem ji ztrácet velkými gesty, povzbuzováním. Byl jsem pyšný na to, co se mi dneska povedlo. Že se nám podařilo postoupit. Ty pocity se nedají popsat," uvedl třicetiletý Štěpánek.
Omezovalo vás nějak zranění v utkání s Monakem? Na kurtu jste běhal bez potíží.
Cítil jsem bolest. Nastoupil jsem nezatejpovaný, protože ve čtyřhře mě to hodně tahalo. Nohy se mi pak velmi rychle unavovaly, protože se neprokrvovaly. V sobotu jsem dostal injekce proti bolesti a pak prášky. Cítil jsem tupou bolest, ale šel jsem do zápasu s tím, že se na to musím vykašlat. Pokoušel jsem se myslet na cokoli jiného, jen ne na bolest. Snažil se ji nedat na sobě znát, abych nepřihrával soupeři moc psychické energie. Povedlo se mi to. To byla dneska největší síla: hrál jsem hlavou a srdcem. Jsem rád, že jsem tohle rozhodnutí udělal.
Kdy jste se rozhodl, že budete připraven nastoupit? Po sobotní čtyřhře to spíš vypadalo, že hrát nebudete.
Oznámil jsem to kapitánovi v sobotu, když jsme se vrátili z večeře. Po deblu jsem se vůbec necítil dobře, ale bylo to také dané tím, jak jsem měl nohu zavázanou. Vnitřně jsem věděl, že na singla to takhle není. Ale pak jsem před večeří dostal injekci proti bolesti a prášky a cítil jsem se jakž takž. Věděl jsem, že kdyby se Tomášovi nepovedlo porazit Del Potra, bylo by to za stavu 2:2 těžké. Vzal jsem na sebe zodpovědnost. Měl jsem před večeří i pohovor se svým kondičním trenérem, které mé tělo zná. A taky s manažerem Tomášem, který mi říkal, že si myslí, že mé tělo to vydrží. Že tahle šance se nemusí opakovat. Měli na mě hodně velký vliv.
Před Davis Cupem jste měl problémy s pravým i levým kolenem. Které vás tedy trápilo?
Nechtěli jsme o tom moc mluvit. V pondělí ráno jsem tu absolvoval první trénink a odpoledne při druhé větší zátěži jsem začal cítit bodavou bolest v pravém koleni. Další den jsem vůbec netrénoval. A pak jen nejvýš 40 minut za den. Teď mě čeká měsíc volna, léčení a rehabilitace. Doufám, že se za tu dobu dám do pořádku, protože takhle se nedá hrát pořád.
Takže vyrazíte do lázní?
Ano. Měl bych povolit celé tělo. Chtěl bych mít zase pocit, že mi tělo funguje na sto procent. Nemuset se zabývat tím, jestli mě něco bude bolet, nebo ne. Budu se snažit co nejvíce si odpočinout a připravit se na to, co mě čeká dál. Procedury tady byly rychlokvaška. Teď to musí mít kulturu.
Byl tohle pro vás nejtěžší zápas v Davis Cupu?
Určitě. Tohoto vítězství si vážím víc než kteréhokoli předtím. Musel jsem si hrábnout hodně hluboko. Vzal jsem zodpovědnost na sebe, i když jsem věděl, že to může být hodně velké riziko. Celý týden tu celý realizační tým pracoval na tom, abych byl co nejvíc fit a schopen hrát. Všichni mají na tomto vítězství svůj podpis.
Klíčovým moment v něm přišel v prvním setu, kdy jste si dokázal vzít zpět podání poté, co Monaco vaše prolomil.
V té hře jsem udělal tři dvojchyby, nevypadalo to dobře, ale byl jsem schopen mu servis hned sebrat, zahrát dva tři skvělé míče a udržel jsem si znovu servis. Vyhrál jsem nesmírně důležitý tie-break. To mi dodalo hodně energie a přesvědčení, že to půjde. Zápas jsem měl pod kontrolou, hrál jsem skvěle takticky, dařilo se mi držet svůj servis. To bylo nejdůležitější.
Monaco vás nepřekvapil?
Jeho hru jsme měli dobře přečtenou, protože jsme ho viděli hrát první den. Neměl nás čím překvapit. Je to hráč od základní čáry, který má moc rád výměny, což bylo vidět. Na začátku jsem skoro žádné nevyhrával. Ale první set byl zlomový. Jeho hru jsem naboural tak, že už si nebyl jistý ani v těch dlouhých výměnách.
Po vítězství nad Francií jste na oslavu otevřel francouzské šampaňské. Přijde tentokrát na řadu argentinský steak?
Večer proběhne argentinské víno. Steak jsme si dali včera před zápasem v naší oblíbené restauraci. Ale jestli je někde v Ostravě podávají argentinské, vyhledáme je. Čeká nás hezký večer a výborná večeře. V šatně bylo hodně šampaňského, radosti a zpěvu.
A může jí po semifinále s Chorvaty být ještě víc? Je pro český daviscupový tým rok s velkým R?
Určitě, pevně v to věřím. Proto tady bojujeme, proto jsem sebral všechno, co ve mně bylo, abych bojoval o šanci dostat se co nejdál. My ji cítíme všichni a chceme se o ni porvat. Jsme moc rádi, že jsme v semifinále, ale nechceme zůstat uspokojení. Určitě se popereme v Chorvatsku o to, abychom si zahráli finále.