Třemi trestnými koly odsunula Češky v tu chvíli na poslední 23. místo, navíc s minutovou ztrátou na předposlední štafetu.
Štafeta žen: titul patří Norsku, Češky kroužily čtyři trestná kola |
Závod byl nenávratně ztracen.
A otázka byla prostá: Co se Evě Puskarčíkové stalo?
„Všechno jí to padalo vpravo takřka do jednoho místa,“ říkal Jiří Holubec, asistent kouče Egila Gjellanda.
Jenže mimo terče.
Puskarčíková předtím při nástřelu řešila technické problémy se zbraní, mohl snad v tom spočívat problém?
„Ne, to nehrálo roli, šlo tehdy jen o povolený šroubek, který jsme utahovali,“ vysvětloval Holubec. „Ještě dvakrát pak s opravenou zbraní nastřelovala.“
Proč tedy úvodní ležku nezvládla?
„Špatnou polohou,“ usoudil kouč. „Neměnila ji po prvních chybách. Měla ji změnit a určitě by se to vyrovnalo. Bylo mi vážně divné, že si nijak extra nepřelehla, že pořád dál střílela v rytmu, až do konce těch pěti ran.“
Položka, která ukončila ambice české ženské štafety na přední umístění hned při úvodní střelbě závodu. Eva Puskarčíková a jejích pět ran mimo vnitřní terč pro ležku. https://t.co/SjDve9GLUY
K zásadní korekci polohy mělo podle Holubce dojít nejpozději po druhé špatné ráně. „Štafety jsou také o rychlosti střelby. Pokud vám první rána nespadne, tak budiž, pokračujete dál v rytmu. Ale jakmile nespadne ani druhá, je už zjevně něco špatně. Pak musíte měnit polohu.“
Puskarčíková ve čtvrtek v předchozím závodě v singl mixu předvedla dvě parádní položky vleže bez jediného dobíjení. Tehdy se naopak trápila při položkách vstoje, kdy dobíjela nejprve jednou a potom třikrát.
Po čtvrtečním závodě se svěřovala: „Při prvním úseku jsem si v singl mixu střelecké sebevědomí zvedla a při druhém zase srazila.“
Sobotní rány mimo terče ale nebyly o nedostatku sebevědomí, způsobila je patrně technická chyba biatlonistky.
Po závodě Puskarčíková s médii nehovořila - a její štafetové spolubojovnice se za ni postavily. Také z toho důvodu, že každá z nich už v minulosti při štafetě zažila, jaké je kroužit po trestném kole.
TRÁPENÍ. Po chybách vleže musela Puskarčíková dvakrát dobíjet i vstoje.
„Evču jsem objala a řekla jí, ať si z toho nic nedělá,“ líčila Jessica Jislová. „Nemůžu se na ni zlobit, tohle se může stát každému. Je mi líto, že se teď tolik trápí. Musela po té ležce jet zbytek závodu úplně sama, což pro ni vůbec nebylo jednoduché.“
S Puskarčíkovou krátce hovořila i o tom, co se jí při kritické ležce přihodilo. „Evča mi říkala, že ani nevěděla, co se děje - a pak se snažila polohu změnit. Vestoje je to něco jiného, tam vnímáte, kde rána skončila a co jste udělal za chybu. Ale vleže, když si nejste jistý polohou a nepadá vám to, jde často o strašnou bezmoc a je těžké na situaci reagovat.“
Jislová na rozdíl od Puskarčíkové střílela na druhém úseku bezchybně a potvrdila rovněž vzestupnou běžeckou formu. Jenže pak i Markéta Davidová musela po ležce na trestné kolo.
„Jsem strašně zklamaná ze svého výkonu. Bylo doslova tragické, co jsem tam předvedla,“ sebekriticky prohlásila Davidová. „Ještě horší je, že jsem vyjížděla na trať na 20. místě a stejně jsem šla na kolo. Co bych tam asi dělala, kdyby mi to holky předaly na prvním místě? To je dost hrozná představa.“
Na Puskarčíkovou, velkou kamarádku a zároveň spolubydlící, už před svým úsekem volala: „Nic se neděje.“
Později vyprávěla: „Je mi Evči strašně líto. Když jsem ji viděla brečet, skoro jsem začala brečet taky. Není to o tom, že by střílet neuměla. Ale na střelnici se může stát cokoliv a vás to prostě semele.“
V duchu pravidelného střídání nevydařených a vydařených úseků českých žen poté finišmanka Veronika Vítková předvedla dvakrát čistou a navíc rychlou střelbu a vytáhla štafetu na konečné 15. místo.
„Neřešila jsem, na kolikátém místě jsem ji dostala. Chtěla jsem být součástí týmu, odvést na trati co nejlepší práci a zkusit nás někam posunout,“ říkala. Což se jí povedlo. Zároveň ujistila: „Evču určitě psychicky podpoříme. Ovšem s konečným patnáctým místem samozřejmě nemůžeme být spokojené.“
Totéž si pochopitelně mysleli i trenéři.
„Dneska se vzhledem k chybám ostatních objevila šance na hodně dobrý výsledek. Francouzky byly vzadu, Němky dlouho taky, Italky jely bez Wiererové,“ připomínal Jiří Holubec. „Bohužel, my měli vymalováno už po první položce. Byla to hrozná škoda a mrzí to, ale život jde dál.“
