Je tomu tak na Olympijském stadionu každý den, dokonce ani rozmary počasí výši decibelů příliš neovlivňují. Česká šampionka se cítí zelektrizovaná, ale ouha. Po závodě už dobře ví, co se stalo.
„Bohužel jsem to přepálila,“ lituje. „Cítila jsem to. Pak už s tím člověk nic neudělá. Je to hrozná škoda, určitě jsem na medaili měla.“
Ale jste čtvrtá, tak jako loni v Riu.
Jsem samozřejmě hodně zklamaná. Kousek od bronzu... Čtvrtá místa jsou hrozně nepříjemná. Věřila jsem si na medaili a dokonce i na to, že bych mohla vyhrát. Jenže se běželo fakt rychle a já neměla svůj den. Nesedlo mi to. Nakopla jsem to - a pak mi v závěru došly síly. To byl největší problém.
Nic víc?
Na rozcvičení to bylo dobré, ale pak jsem se prostě moc dobře necítila. Nevím, čím to bylo.
Už před startem vás tedy popadaly pochybnosti?
Ne, to vůbec ne. Do závodu jsem šla s tím, že medaili chci. Myslím si, že jsem na ni i měla. Po tom všem, po té hrozné sezoně a změně trenéra, jsem nakonec byla připravená dobře.
Bylo vidět, jak moc chcete, ale...
Nebyly síly, to je celé. Zbytečně jsem přidávala krok, ale už jsem na to neměla. Posledních šedesát metrů už to vůbec nejelo. Už v průběhu jsem tušila, že s tím nic neudělám. Už na osmé překážce to nebylo ono.
Až opadne bezprostřední zklamání, nebudete si nakonec londýnského šampionátu i tak vážit?
Pozitivní je, že jsem vůbec byla ve finále, že jsem byla čtvrtá. Jsem si stoprocentně jistá, že kdybych nepřešla k Daně (Jandové) a neudělala v půlce sezony změnu, tak bych ve finále nebyla. Jednoznačně řečeno bych těch 400 metrů neuběhla. Neměla jsem na to natrénováno, spolu jsme udělaly velký kus práce.
Je pro vás motivací evropský šampionát v Berlíně 2018?
Uvidíme. Z Evropy ještě medaili nemám. Momentálně jsem hrozně zklamaná, ale ještě bych to nerada balila.
A dál spolupracovala s Jandovou?
K nikomu jinému nepůjdu - takže jí nic jiného nezbude.
