Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kouč Špotákové: Třásl jsem se do posledního hodu. My dva si vyhovíme

Oštěpařka Barbora Špotáková během finále MS v Londýně. | foto: Reuters

8 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Krásnější večery si ve své profesi ani nemůže vysnít. „Prožívám to. Emoce mám uvnitř,“ říkal trenér Rudolf Černý. Zase to spolu dokázali - poté, co s Barborou Špotákovou společně ovládli olympiádu, teď podruhé slaví zlato z mistrovství světa. „Člověk je skoro o deset let starší, možná si toho budu vážit víc,“ přiznává.

V kvalifikaci narazili na problém: jak se, k čertu, v tomhle bouřícím atletickém kotli dorozumívat? A tak bylo i v jeho 65 letech třeba zavést něco nového.

„I když na to nejsem zvyklý, víc jsem řval. Sice nejsem jako Dvořka, co křičí přes celý stadion,“ usměje se Černý v narážce na impulzivního šéftrenéra Tomáše Dvořáka, „ale musel jsem se dneska trochu přiučit. Už jsme s tím počítali. A bylo to lepší, minule byl větší kravál.“

Trenér Rudolf Černý opět bude Barboře Špotákové natáčet techniku hodu.

Trenér Rudolf Černý

Třeba i tohle pomohlo Špotákové složit puzzle zlatého večera. Její trenér nejprve dlouho trpěl v „obležení“ čínské výpravy - a pak ho dostihly tak krásné emoce. Už zase je jeho svěřenkyně zlatá!

Cloumaly s vámi nervy?
Prožíval jsem to, mohlo se utrhnout dalších pět holek; u oštěpu člověk nikdy neví. Jednou to sedne, jednou ne. Kolaková třeba nebyla dneska schopná pořádně hodit - olympijská vítězka. Třásl jsem se až do posledního hodu.

Když se oštěp zabodl na značku 66,76 metru, věřil jste v medaili? Neřkuli ve zlatou?
Bylo ještě brzo a myslel jsem si, že to na zlato stačit nebude, že se na takovéto soutěži za tohle nebere. Ale je to tak. Všechny měly hodně vysoký průměr, srovnatelný u prvních osmi i s olympiádou, myslím si. Ale nikomu to neulítlo. Tedy naštěstí nikomu jinému než Báře.

Je to pro vás satisfakce za obnovenou spolupráci?
Je to radost.

Kdy vám spolu bylo nejhůř? Když si loni před Riem zlomila nohu při tenisu?
No, to bylo nejtěžší. Protože do olympiády šla úplně jinak, to jsem poznal už před Pekingem. To se všechno změní a chce jít hlava nehlava. Trénovali jsme potom všelijak, házeli jsme z bedny. Tak nějak jsme to nahrazovali a povedlo se to nakonec zázračně. Tam to bylo taky vybojované.

Fotogalerie

Je vidět, že vaše partnerství šlape, čím to?
Není to direktivní. Mám další svěřence a svěřenkyně, ale ona je jasná jednička, tak se to prostě odehrává podle ní, u mě to s ní bylo vždycky tak. Není problém, vyhovíme si. Ona nežije jen oštěpem, nezanedbává rodinu, má i jiné zájmy. Aby se to všechno sladilo, aby měla pohodu a aby někam hodila, musí to být všechno v rovnováze. To nám spolu jde.

A jak dlouho to ještě bude pokračovat?
Když to jde, tak to jde. (úsměv)

Za londýnský šampionát jste se nedívali?
Jdeme krok po kroku. Loni před Riem to taky vypadalo, že olympiáda bude konec světa. Tuhle sezonu zase říkala: Definitivně končím. Když jí něco bolelo nebo jí něco přelítlo přes nos, slyším: Už toho mám dost, už to nedávám... Tohle ji zase nakopne. Takže uvidíme.







Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze