Jak jste prožívala vaši poslední položku?
Věřila jsem si. Mrzí mě, že jsem nebyla schopná to udržet. Nevím, jak vypadaly ty mé předchozí rány v prvních třech položkách, možná jsem měla občas hodně štěstí a potom to prostě jednou nevyšlo.
Trenér Zdeněk Vítek říkal, že jste měla předtím třetí položku po terčích docela rozhozenou. I proto jste v té čtvrté opět jednou začala sestřelovat terče odprostřed?
To si vůbec nepamatuju. Určitě bych ale nezačala na základě nějaké informace o předchozí položce pálit odjinud. Ani mi nikdo nehlásil, že bych měla rány rozhozené. Vyhodnocuju sama aktuální stav a koncentraci a na základě toho se snažím udělat co nejpřesnější míření a zkoncentrovat se. Přijela jsem tam a četla na sobě, že nemám moc sil. Tak jsem se snažila najít poslední zbytky koncentrace. Nevyšlo to.
V posledním kole jste však stále ještě jela na medailové pozici.
Věřila jsem, že ji dokážu udržet a budu mít dostatečný náskok před holkama, které zezadu zaútočí na medaili, ale prostě se to nepovedlo. V závěru jsem toho měla už tak moc, že jsem byla ráda, že jsem přešla poslední horizont. Nezbyly ve mně žádné síly pomalu ani ve vajíčku z kopce.
Co jste si říkala, když vás v kopci „přeskákala“ Kaisa Mäkäräinenová?
To mi bylo jasný, že s ní finišovat nemůžu. Prostě jsem se s medailí rozloučila. Myslela jsem si dokonce, že budu až pátá, protože se mezi nás dostala Džymová. Nakonec jsem byla sama překvapená, že jsem ji ještě v poslední zatáčce předjela. Ona už toho asi taky měla dost.“
Vy jste naopak v úvodu závodu vypadala, že jste hodně při chuti. Bylo to tak?
Snažila jsem se tam furt nějak držet vepředu a doufala, že se z té únavy na konci šampionátu ještě nějak dostanu. Ale faktem je, že už ráno jsem toho měla tak plný brejle, že jsem nebyla schopná jít ani na rozcvičku.
Nicméně máte tři medaile a jedna z nich je zlatá. Byl to váš životní šampionát.
To rozhodně. Určitě. Ale tohle čtvrté místo, když je takový kousek od medaile, to vždycky zamrzí. Kdyby to bylo o sto metrů, tak to člověk ani tak nevnímá, ale když jde o pár metrů, zamrzí to.
Co myslíte, kdy se začnete zase usmívat a radovat, jak se vám mistrovství světa povedlo?
Teď jsem zatím tak šíleně přetažená, že jediné, co vidím, je odpočinek. Těším se na následující dva dny.
Zůstáváte v cizině?
Ano, zůstávám přímo tady, potřebuju si někde co nejvíc odpočinout a doma by bylo strašně moc lidí kolem mě.
