Jím vedené mužstvo prohrálo s mimořádně silnými Srby v duelu o 5. příčku 81:90. „Jsem rád, že to neskončilo o 25 nebo o 30 bodů,“ říkal nymburský křídelník Pumprla.
Statečný boj na závěr. Basketbalisté podlehli Srbsku, na MS končí šestí |
„Předvedli jsme tady skvělé věci, psali jsme historii. Být v Pekingu v jeden z posledních dnů turnaje, to je prostě úžasné. Snad se od toho odrazí i budoucí generace.“
Pumprla bude každopádně patřit k těm, již jim razili cestu skrz tunely, do nichž ještě nedávno slunce nijak zvlášť nesvítilo. Nezapomíná, jak se spoluhráči bojovali v evropské skupině B...
„Věřím, že přijde ještě spoustu historických zápasů, kdy by bylo příjemnější končit. Ale z mého pohledu je tohle krásný vrchol. Je to akorát deset let, co jsem v nároďáku začínal - a za těch deset let jsme se oproti tomu, kde jsme byli, když jsem přišel, posunuli fakt úplně na Mount Everest.“
Jak dlouho jste byl rozhodnutý?
Ještě před turnajem jsem byl trošku na vážkách, i když už jsem se k této možnosti přikláněl. Samozřejmě bych nechtěl skončit nějakou obrovskou pachutí a zklamáním, to by mi moje srdce bojovníka úplně nedovolilo. Je prima končit takhle na špičce.
Basketbalový Mirek Dušín se loučí. Kapitán Pumprla končí v reprezentaci |
Jak se ve vás melou emoce?
Trošku jsem myslel, že budu brečet - a překvapivě to spíš padlo na trenéra Ginzburga, když musel na tiskovce za mě říct, že končím. Ještě se držím, ale samozřejmě to přijde. Jsem citlivý kluk, to všichni ví. Pocity jsou prima, protože mám možnost skončit po takovém turnaji.
Vzpomínáte hodně na těžší časy?
Míchá se mi hlavou, že mě mrzí, že tu s námi nemohli být třeba Jirka Welsch, Petr Benda a Luboš Bartoň, kteří toho s nároďákem prožili taky hrozně moc a takový úspěch by si zasloužili. Patří jim dík za to, že nám pomohli vyšlapat cestičku až tady k tomu.
Co vám z reprezentačních let zůstane v paměti jako nejsladší?
Toho je spousta, cesta fakt mířila pořád nahoru. První Eurobasket ve Slovinsku, pak ten superúspěšný ve Francii; dalšího jsem se bohužel po zranění nemohl zúčastnit. Do toho olympijská kvalifikace - a zakončené tímto mistrovstvím světa. Možná i díky tomu, že přijde mladá krev, doufám, že se podaří olympijská kvalifikace, kterou jsem si tady zasloužili. Na domácí mistrovství Evropy v roce 2021 je potřeba to trošku protočit, je třeba myslet i na budoucnost po něm.
Ani tahle akce vás neláká? Vždyť vám bude 35 let.
To by bylo úplně mimo mě. Během příštích dvou let se budou moci zapojit noví kluci a zažít si to skvělé, co jsem si v nároďáku zažil já. Zároveň to budou mít o dost těžší, nastupují na takhle rozjetou loď a budou muset přeskakovat tuhle laťku. Domácí Eurobasket je svým způsobem lákavý, ale vzhledem k tomu, jakou daň si na mě vzalo být teď tak dlouho od rodiny, bylo jediné štěstí, že to dokázaly vyvažovat naše úspěchy. Jsem rád, že konečně budu moci strávit léta s těmi, které tak moc miluju.
Počítáte mezi úspěchy i to, jak jste basketbal v Česku zpropagovali?
Dosah všech internetů, sociálních sítí a podobných věcí sem není ideální. (úsměv) Ale vnímáme, že gratulovali všichni od politických špiček a celebrit, sportovci a podobně. To v basketu nikdy nebylo, všem patří velký dík. Chtěli jsme zanechat takový dojem, abychom k basketu zase přivedli nějaké lidi, ať už děti k hraní nebo fanoušky ke koukání. Myslím si, že jsme to několikanásobně překonali.
Co budete dělat proto, aby zájem o váš sport vydržel?
Kariéra mi končí jen reprezentačně, mám své povinnosti v Nymburku - doufám, že toho ještě dost odehraju a předvedu. Chtěl bych s kluky z nároďáku zůstat v kontaktu a pomáhat třeba mladým, co tam budou přicházet, podělit se zkušenosti. Čas na besedy a podobné věci, které mě lákají, přijde asi až po kariéře. Chceme se na vlně udržet různými způsoby a rád k tomu budu přispívat aspoň takto.
