Jak se cítíte před horskou časovkou?
Byli jsme si ji v pondělí projet. Začátek je po kostkách, ve městě na náměstí, pak krátký sjezd, potom pět opravdu těžkých kilometrů do kopce a poslední dva kilometry jednodušší. Není rovnoměrná, je taková nervózní, hodně změn rytmu.
Nenadchla vás? Nelíbí se vám?
Líbí nelíbí, je to prostě časovka do vrchu. Musím si dobře rozvrhnout síly.
Před třemi lety jste při závodě Kolem Švýcarska právě horskou časovku vyhrál...
Ale tam byla úplně jiná, to se nedá porovnávat. Tahle je kratší, techničtější.
V závěru týdne, v sobotu, následuje ještě jedna extrémně obtížná horská etapa, se stoupáním přes 42 serpentin Colle delle Finestre. Závěrečné horské etapy vám v minulých letech na Tour de France vycházely. Cítíte se na ni i tentokrát?
Do soboty je ještě daleko, po horské časovce nejprve přijdou tři kopcovité etapy, kde mohou odjet skupiny uprchlíků, ale i za nimi se může tvořit závod. Nebude to jednoduché, také délkou, jedna ta etapa má k 230 kilometrům a pak v sobotu nás jich čeká 242.
Sil máte stále dost?
Teď si dám něco malého k snědku a půjdu si odpoledne zase zdřímnout, abych je nabral. Potěšilo mě, jak jsem v neděli přežil těch osm hodin v sedle. Fyzicky se cítím dobře.
Od třetího místa vás dělí 3:47 minuty. Můžete tuto ztrátu ještě smazat?
Je to dost. Ale třeba Igor Anton vyhrál v sobotu na Zoncolanu a zdálo se, že bude den ze dne lepší. Jenže hned v následující etapě chytil osm minut. Tohle Giro je tak těžké, že se v posledních šesti dnech může stát kdykoliv cokoliv komukoliv z favoritů.
Platí, že umístění do třetího místa znamená úspěch a umístění do šestého místa spokojenost?
Uvidím, kam se mohu dostat. Ale takhle bych to nerozebíral.
Co říkáte nadvládě Contadora?
Je silnější než na Tour v posledních dvou letech, tam nebyl o tolik odskočený. Připomíná mi Contadora z roku 2007, kdy vyhrál Tour poprvé.
Už jste se po dvou týdnech sžil s novou rolí jediného kapitána týmu na Grand Tours?
To mi jde, jsme dobrá parta lidí. Měli jsme podobný program od závodu Kolem Trentina, fungujeme v závodě i po závodě. Jednou z povinností kapitána je, aby tým dokázal stmelit i v situacích, kdy je někdo víc nebo míň unavený - což se mi daří.
Jak ho stmelujete?
Umím být i hercem, když po etapě něco není nejlíp. Nerozčiluju se, počkám do druhého dne a pak to rozebereme. Tím, že tu není stres jako na Tour, to zvládám celkem dobře.
Hrajete před ostatními i optimismus?
To nemusím. Zatím ještě nebyl den, kdy bych nebyl na Giru v pohodě. Oproti Tour je Giro hodně uvolněné.
Ani po trápení na Monte Zoncolanu jste v sobotu neztratil optimismus?
Ne. My jsme od začátku Gira věděli, že Zoncolan a Gardeccia budou dvě etapy, kde budu trpět. Zoncolan je hodně prudký, to mi nevyhovuje. Počítal jsem s tím. Kopce na Tour mi přece jen sedí víc.
Když už jste se zmínil o Tour, šéf týmu Martinelli naznačil, že ji možná letos přece jen pojedete.
To je dost dobře možné. Ale zatím je to tak padesát na padesát.
V jaké roli byste ji jel? Jako spolukapitán Vinokurova? Nebo jako jeho pomocník?
Takhle jsme to nerozebírali. Ale spíš si myslím, že pokud bych jel, tak bych ji asi nejel na celkové pořadí.
