Co teď s limitem cítíte? Úlevu?
Já si věřil, že to vyjde. Myslel jsem sice, že výkon může být ještě lepší, ale za daných okolností jsem spokojený. Trochu jsem podcenil čtvrtku. Chyběl mi tam můj trenér, který by na dvoustovce zařval, že je to pomalu rozběhnuté.
Proč jste ho s sebou nevzal?
Nebyl to pro mě nejlevnější výlet. Dohodli jsme se s Dálou Kupkou, že se mnou radši pojede masér Péťa Křížek. V mých letech je Péťa nenahraditelný, potřebuji ho před každou disciplínou.
Bál jste se o předtím zraněné achilovky?
Hlavně o to, jak budou vypadat po dálce. Proto jsem v ní dal jen jeden pokus a šel pryč. Trochu je cítím, ale to je po závodě normální.
Kdybyste nesplnil limit, ukončil byste předčasně sezonu?
Dopřál bych si golfový měsíc. Mrzelo by to, ale co by se dalo dělat. Vím, kde byla v sezoně chyba: že jsem na jaře nejel na soustředění do tepla. Ale to jsem z rodinných důvodů nemohl.
Na šampionátu v Tegu teď od sebe očekáváte co?
Netuším. Tentokrát opravdu ne. Asi bych se měl zlepšit. Jenže trénovat můžu maximálně 10 dnů. Potřeboval bych víc. Mým cílem tam bude 8 200 bodů – tedy A-limit pro Londýn. Abych ho pak před olympiádou zase nemusel honit na poslední chvíli.
Jste nyní nejstarším z desetibojařů, kteří kdy překonali 8 000 bodů. Znamená to pro vás něco?
Já si na tyhle veteránské statistiky moc nehraju, i když je pro mě příjemné, že i v šestatřiceti umím udělat takový výkon. Necítím rozhodně jako hanbu, že je to „jen“ 8 100.
Jak teď budete komunikovat s šéftrenérem Dvořákem?
Asi normálně, jako s každým jiným šéftrenérem.
Nedávno jste říkal, že se spolu moc nebavíte.
Kamarádi nejsme, tak se nebavíme. Ale jinak jsme profesionálové.
Je to následek vašeho sporu při desetiboji v Kladně?
Něco podobného se stalo už v roce 2001. Já se mu tehdy vyrovnal a on se pak ke mně choval na tréninku jako hajzl. Tenkrát jsem mlčel, ale byla to pro mě obrovská motivace udělat 9 000 bodů před ním. Což se mi povedlo. Potom se mi pozitivně vrátilo, že jsem nic nevykládal do novin. Takže i teď říkám: Moudřejší ustoupí. Nechci to zatím řešit přes média – i pro klid ve výpravě, aby byla v Tegu dobrá atmosféra a nikdo nedělal dusno.
Při kladenském desetiboji Dvořák řekl, že jste závod se zraněním dokončil jen proto, jelikož byste jinak podle smlouvy nedostal startovné. Bylo to tak?
Když závodím na Kladně, tak oni chtějí se mnou uzavřít smlouvu a já se ji snažím splnit. Nemám špatné svědomí. Potřeboval jsem si tam vyzkoušet spoustu disciplín, abych viděl, co mé tělo vydrží směrem k Tegu. Peníze rozhodně nebyly priorita. Ale pojďme už Dvořáka opustit. Já teď se šéftrenérem v podstatě nepřijdu do styku, až na závodech v Tegu. Stejně vždycky všechno ze svazu řeším s generálním sekretářem Fojtem, s nímž mám fantastické vztahy. Nevím, proč bych to měnil, i když se Dvořák stal mým šéftrenérem.
