Nejúspěšnější atlet olympijské historie byl skvěle naladěn. "Hej hej, vzbuď se, neopouštěj nás,“ tleskal rukama, když jeden z rozhlasových reportérů začal při tiskové konferenci za stolem poklimbávat. Ještě předtím poskytl Lewis exkluzivní rozhovor deníkům MF DNES a Právo.
Slyšeli jsme, že zítra ve Slavkově budete hrát golf s českým premiérem Topolánkem.
No, pokusím se. Golf mám totiž moc rád.
A váš handicap?
Ano, ten mám. Jsem totiž handicapovaný golfista. (směje se)
Jenže my chceme slyšet číslo. Jaký máte handicap? Dvacet, třicet?
Sto! (Tak špatný ani neexistuje.) Ba ne, nemám žádný. Kdybych se zajímal o handicap, začnu v golfu soutěžit a já už soutěžit nechci. Hraju ho jen rekreačně.
O čem budete na hřišti s panem Topolánkem mluvit?
O sportu pro děti. O tom se snažím bavit všude na světě. Jaké kde mají děti možnosti, jak s nimi pracovat.
Péče o dětský sport je teď vaším zaměstnáním?
Spíš mou volbou. Založil jsem i vlastní nadaci.
Kdysi jste řekl: Chtěl bych být po kariéře tak bohatý, abych už nemusel pracovat. Splnil se vám sen?
Vlastně ano. Opravdové zaměstnání nepotřebuju. Mou prací je být Carl Lewis.
. Carl LewisNejúspěšnější atlet v historii olympiád. V letech 1984–1996 na nich získal 10 medailí, z toho 9 zlatých. Mezinárodní olympijský výbor ho vyhlásil dokonce nejlepším sportovcem 20. století. Osmkrát byl mistrem světa, dvakrát překonal světový rekord v běhu na 100 metrů. Roku 1991 zaběhl čas 9,86. Do dálky skočil 887 centimetrů. Ziskem čtyř zlatých medailí na olympijských hrách v Los Angeles 1984 vyrovnal historický rekord Jessieho Owense z her v Berlíně 1936. Dálku vyhrál na čtyřech olympiádách po sobě, čímž vyrovnal olympijský rekord diskaře Ala Oertera. Kariéru ukončil v roce 1997. Prvního července mu bude 47 let. Bydlí v New Jersey a Hollywoodu, je svobodný. |
Na "vaší“ stovce se teď přetahují tři skvělí sprinteři – Bolt, Powell a Gay. Jak jejich zápolení sledujete? Deset let jsem mimo. Nikdy jsem neviděl naživo běžet Bolta ani Gaye – já vím, je to hrozné. A ani toho... jak se jmenuje ten chlapík, co mu Bolt vzal rekord? Víte, já mám hroznou paměť na jména.
Asafa Powell.
Jasně, Powell. (tluče se rukou do čela) Tak toho jsem naživo taky neviděl. Ovšem výkony, které předvádějí, jsou úžasné.
Kam až se může rekord posouvat?
Věřím, že pro něj žádná hranice neexistuje. Třeba za 300 let bude rekord dvě vteřiny. Člověk nemá limity.
A co vy? Za kolik vteřin byste dnes zaběhl stovku?
Nemám ponětí. Není to pro mě důležité. Už ani moc neběhám, zase tolik mě to nebaví. Radši chodím do posilovny, jezdím na kole.
Ben Johnson vás obvinil, že jste podnítil spiknutí, při kterém mu údajně na olympiádě v Soulu 1988 přimíchali do piva doping. Jak reagujete na takové útoky?
Upřímně, je to trapné a smutné. Nedávno mi někdo volal, že teď Johnson pro změnu využil své mrtvé rodiče ke smyšlení dalšího příběhu. Doufám, že už má nějakou práci, aby se mohl ve svém životě někam pohnout. Uplynulo 20 let od Soulu a ještě se z toho nedostal. Taky vypráví, že sice něco bral, ale že to vlastně nebylo zakázané. Přitom jen používá jiný název stejné nepovolené látky. Udivuje mě, že lidi ještě chtějí tyhle jeho příběhy poslouchat a že je noviny tisknou.
Mluvili jste spolu poslední dobou?
Ne, nestýkám se s ním. Možná by se potřeboval léčit, brát opravdové léky třikrát denně. Protože aby jen seděl a vymýšlel takovéhle historky, to je trapné. Připadá mi to, jako by se někdo vztekal, že jsem mu přibouchl dveře na střední škole... Ať už se z toho dostane!
Neprospívá to atletice.
Hlavně si dělá sám sobě ostudu.
Vraťme se k vám...
... výborně, to bude nejlepší.
Zahrál jste si v minulosti také ve filmu. Jak pokračuje vaše hollywoodská kariéra?
Dobře. Produkuji teď v Hollywoodu natáčení dvou filmů, u dalších dvou jsem koproducent. K tomu pořád dělám pro svoji dětskou nadaci a ještě... No jo, vlastně brzy bude Peking. Na olympiádě mám také nějakou práci. Celkem náročný rok, co?
Do politiky už neděláte?
Sleduju ji. Mám svou kolonku v jednom on-line magazínu.
Ale o tak vysoké pozice jako Arnold Schwarzenegger neusilujete. Nebo ano?
Určitě ne teď. Kdoví co bude v budoucnu, ale zatím to nemám v plánu.
Koho podporujete v amerických prezidentských volbách?
Jsem stoprocentní demokrat. Takže Obamu.
Přál jste mu v souboji s Hillary Clintonovou?
Mám rád Hillary i Baracka. Podporoval bych každého z nich. Jen ne republikány. Ti naší zemi vůbec nepomohli.
(Později rozhorleně vypráví o "tragickém“ přístupu úřadů k následkům hurikánu Catrina v jeho rodné Alabamě.)
V mládí jste byl draftován i týmem amerického fotbalu Dallas Cowboys a basketbalovým celkem Chicago Bulls. To není právě obvyklé...
Navíc mě draftovali i v baseballu, v San Francisku. Asi jsem jediný, koho kromě hokeje draftovali ve všech velkých amerických profisportech. Ironie, co? Basketbal jsem trochu hrál, ale s těmahle rukama jsem na nic velkého neměl. Kvůli fotbalu jsem atletiku nechtěl opustit. A v baseballu bych mohl tak akorát krást mety.
Coby hráč amerického fotbalu jste mohl být mnohem bohatší než jako atlet.
Hmm, teď jsme my atleti docela chudí, příjmy šly dolů. (Volá žertem na Alfonze Jucka, manažera Zlaté tretry, že chce přidat.) Když jsem běhal, byl jsem hodně drahý... Ale ne. Tehdy to nebylo jen o penězích. Miloval jsem atletiku, dával jsem jí všechno. Taky jsem díky ní známý po celém světě, což bych v americkém fotbale nebyl. Třeba takového Joe Montanu (hvězdu amerického fotbalu) v Americe milují, ale tady ho nikdo moc nezná.
Kde vlastně máte všechny své medaile?
V mém domě v New Jersey.
Nezaložíte muzeum Carla Lewise?
To by bylo moc vlezlé... Ale ty medaile budou po mé smrti v národním muzeu veWashingtonu. Společnost Smithonians, která ho spravuje, už se mnou uzavřela dohodu.
A co křišťál? Ještě ho sbíráte?
Jasně. Ve sbírce mám tak sto kusů, dokonce i české sklo. Zrovna teď chci ukrást tuhle věc (směje se a sahá po křišťálové tretře, která leží na stole).
