Triumf v Německu pro něj znamenal čtvrté prvenství ze čtyř startů, čímž zvýšil své šance na historické zlato.
Ve Zlíně může jet v klidu, protože s předstihem získal český titul a zdejší body už nepotřebuje. O to víc se těší na souboj s továrním jezdcem Hyundai Danim Sordem i lídrem mistrovství Evropy Alexejem Lukjaňukem.
„Je lepší, když člověk nemusí myslet na český mistrák, má v uvozovkách volnější ruce,“ podotkl Kopecký, který závodí s Pavlem Dreslerem ve Škodě Fabii R5. „Na druhou stranu máme tolik zkušeností a tolik najeto, že by se nic nezměnilo, kdybychom na Barumce bojovali o titul.“
Projeví se volnější ruce tím, že si na trati víc dovolíte?
Na každém závodě se snažím odvést profesionální výkon a je jedno, jestli je to po vyhraném titulu, nebo to bylo předtím.
Jak se těšíte na souboj se Sordem a Lukjaňukem?
Jsem rád, že tady Sordo pojede. Jakýkoliv fanoušek, který do Zlína dorazí, uvidí jezdce světového formátu, který patří k nejrychlejším na asfaltu. Co víc si můžeme přát? Kéž by jich bylo víc.
Sordo pojede Barumku poprvé. Nepřekvapilo vás, že Hyundai raději nenasadil jeho týmové kolegy Neuvilla a Mikkelsena, kteří už ve Zlíně startovali?
Mohli poslat všechny tři, to by bylo nejlepší. (úsměv) Buďme ale rádi za každého jezdce takového formátu.
Sordo nejenže ve Zlíně ještě nebyl, ale dosud ani nezávodil v modelu R5, s nímž se tady představí. Jak je těžké přijet do neznámého prostředí a nasednout do relativně neznámého auta?
Nedokážu si představit, jak moc se liší R5 od WRC, se kterým pravidelně závodí. Když se podíváme do jeho historie, jezdil s různými auty, má spoustu možností, nic nepodcení. V autě se na Barumce bude cítit jako doma.
A to neznámé prostředí?
Tady je to o znalosti trati. Když je člověk malinko mladší, dokáže trochu víc zariskovat. Zdejší závod takový je. Myslím si, že seznamovací jízdy nedokážou odhalit veškerá úskalí závodu a místa, kde se dá jet hodně rychle. Při seznamovacích jízdách to nevypadá, že se tam poletí rychle. To je úskalí Barumky.
Když se podíváte do své jezdecké minulosti, které neznámé tratě byly nejtěžší pro vás?
Irsko. Erzety byly podobné České republice, hodně uskákané, úzké, se spoustou horizontů. Bylo to tam možná ještě rychlejší než u nás.
A co exotické soutěže typu Brazílie, Nové Kaledonie nebo Číny?
Tam jsou ty závody jednoznačně dané, mají svou charakteristiku. Když nemůžeš zkracovat zatáčky, je to jednodušší. Na Barumce jsou úseky, kde vidíš na první moment, že se dá jet rychle, dokážeš si to představit. Ale jsou tam pasáže, kde je to složité. Člověk neodhadne, jak se auto může zachovat, jestli zůstane na cestě, když to podržíš. Tady jsou zkušenosti důležité.
Jak dobře se znáte se Sordem?
Známe se dlouho. Závodili jsme spolu několikrát, stejnými auty to bylo naposledy na Korsice 2012. Je bezvadný. Když máme čas, prohodíme pár slov.
Do Zlína jste dorazil rovnou z podniku mistrovství světa v Německu. Není to poprvé, co absolvujete dvě soutěže v rozmezí týdne. Jak náročné to je?
V posledních dvou letech bylo nejhorší horko. Na Barumce se moc nevyspíš, s horkem je všechno složitější. V autě je 50 stupňů, člověk je unavený a není snadné se soustředit na sto procent. Ale fyzicky jsme dobře připravení a věřím, že žádný problém nenastane.
V Německu jste vyhrál hodnocení WRC2, přestože v polovině závodu jste vinou defektu klesl až na deváté místo. Předvedl jste nejlepší výkon v sezoně?
Nevím. Defekt nás srazil dolů. Po vteřinkách jsme si budovali náskok a najednou jsme ztratili minutu a půl. Řekli jsme si, že nemáme co ztratit a zkusíme získat co nejvíc bodů. Přestali jsme sledovat výsledky, jeli maximálně rychle a vyšlo to.
Po defektu jste na lídra kategorie ztrácel minutu a deset vteřin. Napadlo vás v tu chvíli, že byste mohl i vyhrát?
Panovaly tam vysoké teploty, takže jsme museli přemýšlet, jak pojedeme, abychom nezničili kola. Druhý průjezd osudné zkoušky Panzerplatte (měřila téměř 40 km – pozn. aut.) jsme chtěli vyhrát co největším rozdílem. Povedlo se a v tu chvíli jsme ztráceli na druhé místo 20 vteřin. To už bylo hratelné. Ve finále měl lídr Camilli technický problém a nám se podařilo vyhrát. Ale mladí kluci jeli rychle. Je jich hodně, konkurence byla obrovská. Nepamatuju soutěž v Německu, kdy nás bylo v minutě pět jako letos.
V absolutním pořadí jste skončil devátý a získal body i v tomto hodnocení. Stejné to bylo také v minulých soutěžích. Ale na tom vám nezáleží, že?
Není důležité, jestli budeme devátí, dvanáctí, nebo patnáctí. Pro nás je důležité hodnocení WRC2. Máme vůz kategorie R5, který se nemůže poměřovat s modely WRC specifikace 2017. To jsou výkonnostní monstra.
Mistrovství světa máte rozjeté fantasticky, průběžné pořadí vedete o sedm bodů před týmovým kolegou a obhájcem prvenství Pontusem Tidemandem. Jak to vnímáte?
Je pro nás pozitivní, že tým nám potvrdil tolik startů jako Pontusovi. Záleží jen na nás. S Pavlem si užíváme každý závod, vůbec se nenervujeme. Víme, co umíme, co jsme dokázali.
Na následující šotolinové soutěži v Turecku, která se uskuteční v polovině září, se s Tidemandem poprvé v sezoně postavíte proti sobě...
Je šotolinový specialista, má menší výhodu. Na druhou stranu závod je pro všechny nový.
Představuje titul mistra světa velkou motivaci?
Velkou. Ještě se nám to nepovedlo. Uděláme pro to všechno.
