„Ale nic moc to se mnou nedělá,“ povídal třicetiletý závodník třídy superbiků, který bojuje o prvenství; v sobotu dojel druhý za lídrem Mayerem z Rakouska, na nějž ztrácí deset bodů, v neděli svou jízdu pozlatil.
Držíte někde jinde rekord?
Nemyslím si to. Nebo to nevím, nevnímám. Fakt netuším.
Nový rekord je 1:35,663 minuty, maximum Poláka Szkopka jste zlepšil 0,042 vteřiny.
V kvalifikaci jsem mohl být i pod hranicí 1:35, protože jsem v tom kole potkal pomalého jezdce. Kdokoli to může posunout.
Část trati má nový asfalt. Cítíte to?
Je to příjemnější, míň to skáče. Grip je ještě menší, dráha není tak pogumovaná. Mostecký okruh se mi líbí, je technický a zároveň má rychlé pasáže. Jede se mi tady dobře.
Bratři ve při? Peškovi si v Mostě nepodali rucePotkali se v Mostě na stupních vítězů, jenže žádné vřelé objetí ani úsměvy. Lukáš Pešek vyhrál v sobotu české hodnocení Alpe Adria šampionátu superbiků, ale o sedm let mladšímu bratru Karlovi, stříbrnému, ruku nepodal. A to se jich ceremoniál týkal dvakrát, poprvé při vyhlášení celkovém. „Nechal bych to bez komentáře,“ omluvil se Lukáš Pešek. Ani jeho sourozenec sdílnější nebyl: „Za to já nemůžu, že on mi ruku nepodal. Ano, něco se mezi námi stalo, ale nerad bych to rozebíral. Ještě že jsem slušně vychovaný.“ Bratrský motocyklový souboj je nechával, aspoň podle jejich slov, chladnými. „Když jsme spolu na stupních vítězů, je to úplně stejné, jako by tam stál někdo jiný. A to samé na trati,“ doznal Karel Pešek. „Teď jsem s ním jel teprve druhý závod. A vlastně ještě jednou jsme se potkali, když jsem měl v Brně divokou kartu.“ Slavnější Lukáš Pešek, bývalý účastník mistrovství světa, tvrdí: „Já náš souboj moc neprožívám, to je jeho kapitola a do toho já nekecám. Jen je úplně zbytečný, že tady brácha jezdí.“ Proč? „Je zbytečné závodit, když to děláte zadarmo, platíte si to a utrácíte peníze, co vyděláte. Ale každý má na to jiný názor.“ Pokud jde o otce, po němž Lukáš Pešek zdědil přezdívku Česílko, ten prý nikomu nestraní. „Táta fandí oběma,“ říká Karel Pešek. |
A nestýská se vám po okruzích z mistrovství světa?
Určitě už o tom nesním, nechám to mladším lidem, kteří v tom mají ještě nějakou vidinu. Já už tam byl, celé jsem si to prošel, bylo to dost drsné a už zpátky nechci.
V čem drsné?
MotoGP je hlavně o penězích. Nemáte finance, nemáte dobrou motorku. Zvlášť když jsme z kraje, z jakého jsme, kde tenhle sport nikdo ze státu nepodporuje. Já se určitě zpátky nikam neženu.
Na nějakou náhodu nevěříte?
Náhody se nedějí, myslím, že je to dané. Moje místo je tady a v mistrovství světa endurance, na tohle se budu soustředit. A uvidíme, kam to v obou seriálech dotáhnu.
Diváci a popularita vám nechybí?
Asi to už mám radši takhle. Je to víc v klidu, takové přátelštější. Popularita mi na nervy nelezla, ale obejdu se bez ní. Oni mě lidi pořád znají a vnímají. Takový, jaký jsem byl já, pak už další nebyl. Takže doufám, že ještě chvíli to tak bude. Bylo to fajn, popularitu jsem si užil, ale teď už ji k životu vážně nepotřebuju.
Dokáže vás šampionát Alpe Adria nažhavit jako MotoGP?
Beru to závodnicky jako všechno, jinak bych tady ani nemohl být. Když už někde jsem, chci to vyhrát, ať Alpe Adria, nebo MotoGP. Závodů je hodně, baví mě to. A dokud mě to bude bavit, budu jezdit.
Úroveň Alpe Adria je jaká?
Není tady několik desítek tisíc lidí jako v MotoGP, motorky jsou takový a ne makový, to je fakt. Ale mě to tu vážně baví. A to závodění, co jsem měl vždycky rád, dostanu úplně stejně jako v MotoGP. Vždycky se najde pár rychlých kluků, myslím, že si zazávodím dobře. Loni jsem naskočil až v průběhu šampionátu, to jsem se nějak rozkoukával. Letos jsem začal naplno.
Lukáš Pešek (vpravo) a jeho bratr Karel na stupních vítězů po závodu seriálu Alpe Adria.
Motocykl BMW je spolehlivý?
Jsem pod českým BMW, motorka jede dobře, jsem s ní spokojený. Sice mám stroj na endurance, který je trošku odlišný od sprintového, ale dá se na tom jet a stíhat i tak.
Takže cíl je jasný...
Chci celý šampionát vyhrát. Teď se mi to trošku zkomplikovalo, protože jsem dva závody vynechal a v sobotu mi vítězný Mayer odskočil. Skončil jsem za ním druhý, protože závod byl v závěru předčasně ukončený kvůli pádu. Z toho jsem byl zklamaný, protože jsem měl rychlejší tempo a svoji taktiku. Pak jsem uviděl červenou vlajku, tak bohužel.
Trénujete talent Olivera Königa. Jak vám to v téhle roli jde?
V trénování se mi vede celkem dobře, řekl bych. Oliver jde nahoru, poslouchá, funguje. Ale určitě přijde chvíle, kdy zase narazíme na ty velké finance. Takže uvidíme, jak to spolu zvládneme.
