Často ho to sice bolelo jako čert, ale i tak se zraněním, které by normálního smrtelníka na nějakou dobu vyřadilo z běžného provozu, přežil zbývajících 6 tisíc kilometrů a nejtěžší motoristický závod světa dokončil. Jako 42. celkově. A zároveň jako 3. v kategorii maraton, čehož si obzvlášť cení.
„Maratonská třída je velmi prestižní, i když se o ní málo mluví. Stejně jako o malle moto, kterou jel Honzík Brabec,“ říká Pabiška na adresu kamaráda, kterému v jedné z etap zásadním způsobem pomohl při problémech s benzinem.
V maratonské třídě závodník jede na sériově vyráběném stroji s minimem povolených úprav, v malle moto si pak obstarává úplně sám veškerý servis. Tohle už je závodění pro dobrodruhy „na druhou“.
„Každý v těch třídách musí jet s rozumem, protože vypadnutí z nich se rovná velké penalizaci a v absolutním výsledku vás to posune o hodinu dozadu. A to už je po závodech úplně,“ vysvětluje Pabiška.
Liberecký rodák je známý dakarský nezmar, nyní má v kariéře na kontě už dvanáct úspěšně absolvovaných Dakarů, z toho jeden v pozici navigátora kamionu. Nebo jedenáct? Jeden z úvodních na „mašině“ mu totiž organizátoři nechtějí uznat...
„V roce 2008 jsme se všichni postavili na start a oni to v tu chvíli zrušili,“ vzpomíná Pabiška.
Ptal se pak organizátorů, zda se dubnová náhrada za neuskutečněný lednový ročník v Africe bude počítat jako plnohodnotný Dakar.
„Řekli, že ano, jenže pak to bylo jinak,“ mrzí Pabišku, který tudíž následně závodil v Maďarsku a v Rumunsku. „Považuju za svoji největší chybu, že jsem je poslechl a nepřihlásil se místo toho na rallye Sankt Petěrburg - Peking, jakousi dnešní Hedvábnou stezku. Jelo se až do Číny a mně to uteklo. Kdybych věděl, jak to bude, nechal bych si vrátit startovné z Dakaru a použil je na tenhle ruský závod,“ uvažuje.
Pozdě bycha honit - už to nespraví. A pokud jde o jihoamerický Dakar, 42letý borec už se na něm znovu objeví leda v jiné roli, než na jakou byl doteď zvyklý. Chce využít letitých zkušeností a přímo na místě pomáhat někomu, kdo bude mít ambice na vysoké umístění. U řady cizinců je tohle běžná praxe.
„Pojedu v zádech nějakého rychlého jezdce. Náhradní díly, které vezu, můj čas a servis budou pro něho. Takže budu typická ‚dvojka‘, nosič vody. Je to ale spojené i s ostatními věcmi, které znám - jak se na rallye připravit, jak nachystat motorku. Jde o celou sezonu, nejen o Dakar. O úzké přátelství. To by mě mohlo velice dobře naplňovat a zase mi trochu fouknout vítr do plachet,“ myslí si Pabiška.
