Černí andělé po sobotním finálovém triumfu na Slavii 27:24 převrátili strhující sérii na 3:2 a obhájili pozici českých šampionek.
Jak vám bylo, když jste ve finále play-off ztráceli 0:2 na zápasy?
V tu chvíli jsme zapracovali na mentálním koučinku. Dívali jsme se na Vincenta Lombardiho, nejlepšího trenéra amerického fotbalu, na jeho proslovy. Měli jsme spoustu motivačních citátů. Víra dostala člověka na Měsíc. A pokud tomu věříte, i hory přenesete. Na taktice jsme celou sezonu nezměnili vůbec nic, i když jsme někdy dělali chybičky. A právě víra v náš systém rozhodla. Věděli jsme, že se to v klíčových chvílích projeví. A ve druhé půli naše obrana rozkvetla tak, že Slavia neměla co hrát.
Měl jste před zápasem proslov?
Strašně přemýšlím, co před utkáním holkám říct. Není snadné to vymyslet. Ale teď za mě udělal motivační řeč slávistický ředitel Toman tím, že nás na jejich webu strašným způsobem pomluvil a pošpinil se vším všudy (Toman mluvil o tom, že za úspěchem Mostu stojí hlavně peníze). Já mu děkuju, holky to vyburcovalo. A to stačilo, abychom vyhráli.
Bylo tedy finále až moc vyhecované?
Já naše hráčky brzdil v nepříjemných komentářích na Facebooku. Já byl dokonce po prvním zápase inzultován na Slavii v hospodě, mám svědky, ale nikde jsem to nepublikoval ani si nestěžoval. Jen jsem to řekl vedení Slavie. Mám pocit, že přehecovanost někdy sportu vadí. Vždyť se všichni bavili. I kdyby to dopadlo opačně, jsem stejně spokojený jako teď.
Hrály roli v obratu finále vaše zkušenosti z evropských pohárů?
Jednoznačně. Zažili jsme v nich spoustu krizových situací a pokaždé se z nich dostali. Stav 0:2 ve finále byl taky krizovka. My do hráček vtloukli, že jsou schopné to otočit. Domácí zápasy nebyly snadné, čtvrtý mohl skončit opačně. Klobouk dolů nad vzestupem Slavie. Pan Toman tvrdí, že oni si hráčky vychovávají, přitom si před sezonou taky dotáhli čtyři reprezentantky...
Proč Most není mezi oddíly moc populární?
Na nás spousta klubů nadává, že hráčky přebíráme, taháme, kupujeme. Ale my je chceme rozvíjet ve prospěch české házené! Talenty musí dostat možnost, aby se v nejlepších klubech posouvaly. To si musí uvědomit všichni trenéři mládeže. Neexistuje, aby nějaká reprezentantka trénovala 3x týdně a chodila na diskotéky, když ostatní soupeři trénují 10x týdně.
Finále bylo fantastické. Už se vám zalíbilo play-off?
Pořád ho nemám rád. I když teď už ne proto, že jsem ho nevyhrál (úsměv). Pětkrát za sebou hrát proti jednomu týmu je mentálně ubíjející. V Česku vládne hokej a všichni se po něm opičí. Ale v cizině se v házené play-off moc nehraje. Dlouhodobá výkonnost je spravedlivější, tím jsme titul získali loni. Je však vidět, že si dokážeme poradit i s play-off. Nevím, jaký systém vymyslí na příští rok, aby nás sesadili. To je trošku sebevědomé, ale tak to je, tak to vzniklo.
Zkusíte kvalifikaci Ligy mistrů?
Láká nás to, ale uvidíme, jestli na to budeme mít dobrý tým. Přihlášky se musí podat do pár týdnů, budeme to řešit, skládat nové družstvo. Máme rozjednané dvě tři hráčky. Rozšiřujeme klub. Není to jen o tom, že dotáhneme ty nejlepší. Ale i ty skoro nejlepší, které můžou být top. Ve věku 16-18 let, aby za pár let mohly udělat co Míša Janoušková. Přišla z Písku a teď klepe na dveře reprezentace. Anebo Markéta Jeřábková, která po finále volala bráchovi, hokejistovi Plzně, že ona už má taky zlato.
V čem je síla Černých andělů?
I když třeba Martinková potvrdila, že je jednou z nejdůležitějších hráček, tak hlavně šlapeme jako tým. Každá má svoji roli a chápe ji. Dvě tři holky nebyly na hřišti, přesto se radují. Potlačily svoje ego, na prvním místě měly tým.
