Zlaté dýchánky jsou pro mostecké házenkářky vzácným okamžikem, kdy můžou vypustit páru. „Za celý rok si nemůžeme nikam o víkendu vyjít, nemáme vůbec volno. Takže se pak slaví hodně.“
Nejdřív to však Černí andělé musí roztočit na palubovce. V posledním vystoupení doma přemohly obhájce česko-slovenského titulu Michalovce 34:29, teď už zbývají dva z ápasy v Olomouci a se Slavií. Tři body dají Mostu zlatou jistotu.
„S Michalovcemi šlo o hodně tvrdý zápas. V takových nasbírám zkušenosti, vyrovnalo se to evropskému poháru,“ pochvalovala si Kovářová. „Je skvělý pocit Michalovce porazit, navíc doma, měly jsme narváno, krásná atmosféra.“
Původně bylo interligové zlato až číslem 4 v plánech Mostu. „Soustředily jsme se hlavně na Pohár EHF. Měly jsme ale blbé období, nemoci a zranění, přenesly jsme se přes to. A myslím, že i pan manažer Jung teď už interligový titul chce. Byl by zážitek vyhrát česko-slovenskou ligu,“ cítí Kovářová motivaci.
V devatenácti letech se díky mosteckému angažmá neustále posouvá a její role se zvýrazňuje. „Nabírám zkušenosti, Most je pro mě zážitek. Když jsem hrála v Písku, přišlo málo diváků, atmosféra nebyla taková, hrály jsme o udržení.“
Nemůže si vynachválit slovenského experta na mostecké lavičce. „Peter Dávid je nejlepší trenér, jakého jsem kdy měla, hodně mě naučil,“ děkuje mu Kovářová. „Obranu už mám úplně jinou, cítím se v ní dobře. I v útoku rostu, tréninky jsou o něčem jiném.“
I díky tomu už nakoukla do ženské reprezentace. „Občas jezdím na sraz a tréninky s hráčkami z ciziny jsou poučné.“
