A to prosím na laminátové lodi! Ještě však není jisté, zda se to povede, třebaže mořeplavec už úspěšně obeplul mys Horn. Jenže zatím jen virtuálně.
Ondráček sedí v Praze za počítačem a simuluje na mapách průlomovou plavbu, konfrontuje ji s předpověďmi meteorologických internetových serverů a podle jiných zdrojů pak ověřuje platnost prognóz.
U monitoru, v kravatě a tmavých kalhotách vypadá prošedivělý mořský vlk s knírem, hustým obočím a pronikavýma očima až nepatřičně. Přece jen se hodí spíš na oceán.
"Občas s těmi mapami v počítači připluje na chalupu nebo tráví celé noci za počítačem a u knih," zlobí se naoko jeho žena.
"Poplujeme v roce 2005, ale nejdřív musíme najít nejspolehlivější zdroje informací o počasí, prostudovat meteorologické a námořní archivy a naučit se trasu nazpaměť. Na palubě bude většina výbavy jištěna až třikrát, a kdyby všechno selhalo, musí se plout popaměti," vysvětluje Ondráček.
Hovoří v množném čísle, ačkoli na palubě osmapůlmetrové vlastnoručně postavené plachetnice Singa bude sám. "Bez manželky bych vyplout nemohl, ona mi bude doma krýt záda."
Už v roce 1998 Ondráček vedl první českou jachtu, která přistála na Hornově mysu. Nadcházející sóloplavba má být „vyústěním života před důchodem na jachtě v Karibiku“, jak ji sám s úsměvem nazývá.
Jachtingu propadl, obětoval mu všechno, ač se chtěl původně jen „vozit“. Pětadvacet let jezdil slušně divokou vodu, a když přestal mít výkonnost, plánoval oddech na jachtách. "Ale to jsem se spletl."
Přišel o úspory i první ženu (ta druhá se naštěstí plaví s ním). A také o dost sil, naštěstí mu pro chystanou plavbu nějaké zbyly. Moře se nebojí. Má jen respekt. "Ze strachu pramení zbytečné chyby a kterákoliv může být poslední."
Nehodlá během roční plavby přistávat, přesto jej neděsí hlad ani žízeň.
"Povezu zásoby, taky si chytím rybu, na palubě ulovím ptáka na zábradlí a budu odsolovat mořskou vodu." I se samotou se vypořádá.
"Poslechnu si Donutilovy příhody, pustím film, naladím zahraniční vysílání Českého rozhlasu, je slyšet všude. A povezu satelitní telefony.
Odříznutý nebudu."
Zná prý recept i na bouři. "Raději zastavit a plavat jako korková zátka než se snažit vlnobití prorazit a zničit loď."
O své jachtě tvrdí, že plave, i když je plná vody. Tedy dokud je vcelku. Právě proto nakonec přizná i strach. "Bojím se dvou věcí: odpadků v mořích na jihu, lidé v Brazílii vyhodí do moře klidně i postel, na severu zase hrozí ledové kry."
I když zvládne všechny nástrahy oceánů, to nejtěžší bude mít stále před sebou. Léta zkušeností na moři ho naučila, že nejsložitější bývá návrat domů.
"Na moři nic neokecáte, neřešíte nesmysly, nepotkáte blbce. Na návrat do civilizace si zvykám pokaždé těžko."
