Seriálu sedmi maratonů v sedmi dnech, zasazených do kopcovitého prostředí v okolí Tišnova, Blanska a Boskovic, se účastní rekordní počet 139 závodníků. A nevyhraje ho Daniel Orálek, jeden z organizátorů Moravského ultramaratonu (MUM) a fenomén českého ultraběhu.
Dvanáctkrát MUM vyhrál, letos na to ale zřejmě nenaváže. Po šesti etapách je Orálek čtvrtý, a přestože na vedoucího Libora Eremku má ztrátu v řádu minut, tuší, že už ji v sobotní poslední etapě se startem v Lomnici nesmaže.
„Snáším to úplně normálně, nic nemůže trvat navždycky,“ usmíval se v pátek v cíli Orálek, který ještě po doběhnutí své porce kilometrů čekal na další závodníky, fotil je a povzbuzoval. „Jiní kluci jsou letos lepší. Já jsem měl loni operaci kolene a výpadek je znát, navíc mě koleno zlobí. Těší mě, že mi neutekli o moc a že jsem schopen jim sekundovat, případně jim na trati zatopit,“ prohodí několikanásobný mistr republiky v běhu na 100 kilometrů.
To, co je pro „běžného smrtelníka“ nepředstavitelné, Orálek v lesích a kopcích na Blanensku očekával: den ode dne se cítí čím dál lépe. „První den to bylo nejhorší. Dostávám se do toho. Až na jeden den jsem byl vždycky vpředu a tahal jsem. Nejsem zvyklý se šetřit a na konci začít finišovat,“ hlásil.
Před vyvrcholením závodu Orálek věří, že Eremka už udrží svoje první místo a zvítězí i celkově. Sám bude mít dilema, zda se v Lomnici postavit na start pořád jako aktivní závodník, nebo už „jen“ jako organizátor.
Loni si právě snahou o prvenství problémy s kolenem zhoršil a dodnes ho neopustily. „Problém je, že mě koleno bolí v sebězích. A tady spousta etap končí právě dlouhým seběhem. Pak s tím bojuji,“ přiznal. „Taky po fyzické stránce mám handicap. Když ale svoje výkony dám do kontextu s tím, kolik času jsem mohl věnovat přípravě, tak to není vůbec špatné,“ usoudil šlachovitý padesátník a odebral se na ledování a masáž.
Takový program je údělem vytrvalců na Moravském ultramaratonu každým dnem už od neděle, kdy se do boje poprvé pustili. Na MUM se řada z nich vrací pro jeho přátelskou atmosféru a pestrou, byť hodně náročnou trať s každodenním převýšením kolem 900 metrů. Lemují ji keříky s divokými malinami, lesy plné jahod a borůvek a na některých místech i třešně.
To vše stojí podle Orálka za letošní rekordní účastí. „Projevila se i pauza, která v lidech vyvolala hlad po běhání. Druhá věc je, že MUM začíná táhnout, začíná být populární mezi spoustou běžců. Maratony ve zdejší krajině jsou nádherné a stojí za to,“ vyzdvihl Orálek.
I kdyby už v sobotu neběžel, i tak bude mít během etapy starosti; počasí nad regionem hrozí velkou nepřízní. „Má přijít liják, možná bouřka. Od rána do odpoledne, tedy v čase, kdy běžíme, by mělo být takhle,“ vyhlíží s nelibostí v hlase organizátor ultramaratonu.
