Monika Satoranská je od letoška Levharticí, patří mezi opory chomutovského ligového nováčka.
„Pozitivní je, že hrajeme s českými hráčkami a že se zapojují i mladší, ještě loni juniorky,“ pochvaluje si. Chomutov má v nejvyšší soutěži lichotivou bilanci šesti výher a sedmi proher, je šestý. „Skvělé by bylo vybojovat nadstavbu A, kde budou hrát druhý až pátý tým. Pokusíme se tam ještě dostat.“
V příštím zápase si Levhartice nepolepší, pro povinnou porážku si 18. ledna zajedou na půdu nepřemožitelného dominátora české soutěže USK Praha. „Bylo důležité hlavně z diváckého hlediska, že jsme vyhrály první dva domácí zápasy. Tím jsme motivovaly fanoušky, atmosféra je skvělá. Jen ať vydrží!“
Levhartice převzaly ligovou licenci od Nymburka a družstvo skládaly prakticky od základů. „Někdy pak trvá i celou sezonu, než se nový tým sehraje v obraně a útoku. Ale vždycky to můžete dohnat bojovností, což se nám daří,“ pochvaluje si Satoranská.
Mezi elitou si zahrála v KP Brno, VŠ Praha a Slovance Mladá Boleslav. Svůj přesun na basketbalový sever Čech se svým slavným bratrancem, který patří mezi hvězdy Chicago Bulls v NBA, neprobírala.
„Je hodně vytížený, má plno povinností, úplně v kontaktu nejsme. Vidíme se spíš výjimečně jednou za čas, když je rodinná událost nebo oslava. On toho má fakt dost,“ chápe 26letá Satoranská. „Jsem ráda, že ho mám. Jsem na Tomáše hrdá, ale pořád hraju sama za sebe. Sice jsme rodina a jemu fandím, ale při hře nevnímám, že by na mě koukali jinak.“
Když ale na podzim Satoranský táhl českou reprezentaci za senzačním 6. místem na mistrovství světa, kdekdo to s ní chtěl probírat. „Řešilo se to v práci, v rodině. Bylo fajn, že basket začali sledovat i lidi, kteří ho jinak nesledují. Což je pozitivní, protože se dostane mezi českými sporty zase výš. Doufám, že to přitáhne děti, abychom měli větší základnu. Kolektivní sporty to teď mají obecně těžší,“ myslí si.
Tomáš Satoranský z Chicaga drží míč před dotírajícím Roycem O'Nealem z Utahu.
U Satoranských neplatilo to o jablku padajícím blízko stromu. „Tomášovi rodiče hráli volejbal, moji taky míčové sporty, ale basket úplně ne. Možná jsem se na něj dala, protože ho hrál on. Ale je i trochu náhoda, že jsme se k tomu dostali oba,“ tvrdí 188 centimetrů vysoká hráčka. Posty mají jiné: „On je rozehrávač, já jsem poslední roky na pozici číslo 4, což je pohyblivější podkošový hráč. Ale pivotů je v Chomutově dost, takže alternuji i jako vyšší křídlo.“
A dobře, průměry má 8,6 bodu, 6,8 doskoku a 1,9 asistence. Přitom se bývalá mládežnická reprezentantka nevěnuje basketbalu naplno. „Na částečný úvazek učím v Praze. Překvapivě tělocvik,“ usmívá se chomutovské číslo 11. „Je to trošku náročnější, ale nějak to zvládám.“
