Spolu s bronzem z mužské soutěže družstev to znamenalo rozšíření české sbírky na devět medailí. Premiérový cenný kov získal ještě pro Československo Milan Kadlec na prvním ME v roce 1987.
Letošní dobrou formu potvrdili čeští závodníci na červencovém mistrovství světa v italském Pesaru. Obhájci titulu Michalu Sedleckému se závod sice nepovedl a skončil až ve druhé desítce, zastoupil jej však Michal Michalík, který skončil třetí.
Stejnou příčku obsadily i družstvo mužů Michalík, Capalini, Sedlecký a ženská štafeta ve složení Lucie Grolichová, Alexandra Kalinovská, Olga Voženílková.
Pozici světové velmoci si čtyřmi tituly upevnilo Maďarsko, o zbývající dvě první místa se podělili Eric Walther z Německa a družstvo žen Velké Británie. Všechny cenné kovy zůstaly v Evropě.
Maďaři jsou největšími sběrateli prvenství i na evropské úrovni - muži jich získali už patnáct, ženy čtyři. Mezi nejúspěšnější země patří ještě Rusko, Francie, Polsko a Velká Británie.
Ve většině českých medailí má prsty mistr Evropy z roku 2002 Libor Capalini, který se loni na domácí trati vybičoval k životnímu výkonu. Ve čtyřech disciplinách si zlepšil osobní maxima a v závěrečném běhu už mohl v pohodě kontrolovat náskok
před obhájcem titulu Andrejusem Zadněprovskisem z Litvy.
Capalini běh nevypustil a pomohl českému družstvu k bronzu. Po individuálním stříbru z Uppsaly 1998 a dvou bronzech z kolektivních disciplin to byl již jeho pátý cenný kov z ME.
Poprvé Češi vystoupili na stupně vítězů hned při evropské premiéře v Západním Berlíně v roce 1987. Tehdy obsadil Milan Kadlec druhé místo a byl i členem štafety, která v experimentálním závodu doběhla třetí.
Po rozdělení federace brali čeští pětibojaři medaile již v roce 1993 v Sofii. Na dvou
stříbrech měl největší podíl Petr Blažek, druhý v závodě mužů a spolu s Vladanem Jesenským a Zbyňkem Ambrožem i v družstvech.
Dvě medaile, tentokrát bronzové, získali čeští moderní pětibojaři i o dva roky později v italském San Benedettu, kde se vedle družstva mužů prosadila i ženská štafeta. Stejný počet cenných kovů přibyl do české sbírky také v roce 1998 v Uppsale.
Na následujících třech šampionátech vyšli čeští závodníci naprázdno, i když především ve štafetách byli několikrát blízko medaili. Na stupně vítězů se vrátili až při loňské domácí evropské premiéře v Ústí.
Moderní pětiboj, kde je třeba skloubit plavecké, střelecké, šermířské, jezdecké a běžecké dovednosti, má původ ve vojenské praxi. Koncept je dílem Pierra de Coubertina a byl motivován rozkazem dodat zprávu za všech okolností: nejdříve jízdou na neznámém koni, poté se ubránit nepřátelům s kordem v ruce, prostřílet se z obklíčení, přeplavat vodní plochu a doběhnout se zprávou na určené místo.
První závody byly uspořádány v roce 1910 ve Švédsku pro důstojníky jezdeckých pluků, o dva roky později se pětiboj již stal součástí programu olympijských her. V roce 1948 byla založena Mezinárodní federace moderního pětiboje (UIPM) a rok nato se ve Stockholmu uskutečnilo první mistrovství světa.
Původně trvalo klání pětibojařů pět dní, později čtyři, ale pod hrozbou vyřazení z olympijského programu zkrátila UIPM celý závod do jediného dne a zároveň změnila pořadí disciplín. Mistrovství Evropy se až do roku 1997 konalo po dvou letech, od roku 1998 se pořádá každoročně.
