Když byla v plné přípravě, znovu tenoučká, svižná a s noblesou, kterou má vrozenou, dostala angínu. Uzdravila se a začal ji trápit zánět achilovky. "Už to byla taková znamení, signály, že už to asi stačilo," míní.
"Myslím si, že už nemám ani moc šancí dostat se do formy, kterou jsem měla před dlouhou přestávkou," řekla upřímně.
V době, kdy stoupala nahoru, si musela všechno vybojovat sama. Česko před ní nemělo závodnici, která by zajišťovala pozice ve světových i evropských soutěžích. Všemi prošla a všude se nejdříve musela představit, aby ji přísní rozhodčí se svými favoritkami vůbec vzali na vědomí. Pak ji museli respektovat. Uměla toho hodně. V provedení bývala nejhezčí.
"Má takovej ten šmrnc," říkala o ní trenérka Ivana Pokorná, když sama coby exreprezentační moderní gymnastka ukazovala kouzelné pohyby.
Červenková vybojovala místo na olympijských hrách v Aténách, a když nezávodila, nedokázaly Češky pozice udržet. V Pekingu už zase chyběly.
Startovala v Grand Prix a dokázala se dostat do finále mezi osm nejlepších na světě. Zajišťovala pozice na mistrovství světa i Evropy.
Zazářila i na Světových hrách v roce 2005 v Duisburgu. To je náhrada za olympijské hry, kde se s jednotlivým náčiním finále nevede. I v Německu se dokázala dostat do světové desítky. Se stuhou.
Vyzrávala. V Aténách jí bylo 16 let a její 20. místo ve čtyřboji bylo velikým příslibem. Navíc učarovala řeckému publiku a byla nesmírně oblíbená.
Místo dalších úspěchů ji později lékaři nepustili do přípravy a dva roky přestávky byly znát. "Budu trénovat a chodit na vysokou školu," naplánovala si. "Líto mi to je. Ale v jedenadvaceti letech je to rozumné řešení."
