„Škoda, že nám to nevyšlo už ve středu v Lovosicích,“ připomněl Šmíd nedávnou pohárovou porážku se stejným soupeřem. „Ale liga je důležitější,“ usmíval se po zřejmě životním zápase kariéry.
Kdy jste začal tušit, že půjdete do branky?
Když Radek dostal dva blbé góly někdy kolem desáté minuty. To začal trenér pokukovat po mně. Snažím se být připravený, ale potom jsem začal víc přemýšlet o střelcích soupeře.
S jakými pocity jde člověk do brány, když vidí, že zkušenější kolega toho moc nechytne?
Byla tam trochu obava. Ale hodně mně pomohla obrana. Snažil jsem se pochytat to, co projde, a naštěstí to vycházelo. Ta spolupráce celé defenzivy je nesmírně důležitá.
Takže nervozitu už necítíte, když máte jít chytat?
Teď už jsem v pohodě, snažím se se maximálně soustředit. Ale musím přiznat, že dřív jsem s tím měl problémy. Dokonce jsem si o tom chodil i povídat s psychologem.
Fotogalerie z utkání |
Jaké to je, když plná hala vyvolává vaše jméno?
Paráda. To mi hodně pomáhá, vyhecuju se k lepšímu výkonu. Atmosféra tady v Plzni je vždycky super.
Jak vycházíte s Radkem Motlíkem, který je o generaci starší?
Radek byl vždycky můj velký vzor. Je to vynikající brankář a teď i kamarád. Jsem šťastný, že se mohu vedle něho učit. Má perfektní povahu, kdykoliv potřebuju, poradí mi. Jsme spolu v áčku tři roky a dá se říct, že i on mě táhne nahoru.
Ve středu vás v Lovosicích vychytal jejich gólman Adamík. Rozebírali jste to nějak v kabině?
Já i Radek jsme se o tom s klukama bavili. I trenéři nám ukazovali jeho zákroky na videu. Pomohlo to.
Vyhráli jste základní část, dá se vybírat soupeř pro play-off?
Já bych nerad Karvinou. Je na pomezí osmičky, ale hraje dobře.
