První den kladenského desetiboje provázela slota hodná pozdního podzimu. Když zrovna nelilo, aspoň foukal pořádný vítr a mžilo.
Byla vlezlá zima, při níž šla pára od úst. Teprve v 17.20, až při čtvrté disciplíně, na desetibojaře na moment mrklo sluníčko.
V poledne při stovce běželi v přeháňce. Šebrle si pak v lijáku krokoval rozběh na dálku pod obrovským deštníkem, pod nímž na golfu schová sebe i vak s holemi.
Organizátoři nanosili na dráhu stříšky, aby se pod nimi závodníci skryli před deštěm. "Ten by se ještě dal snést, nejhorší je zima," žehral Šebrle.
Desetiboj – sám o sobě těžký – je náročný i kvůli tomu, že se během něj atleti musejí udržovat stále rozehřátí. Což je v chladu pořádná fuška, po níž zákonitě klesají výkony. "Je to takový jedenáctiboj. Oblékání, vysvlékání," líčí trojnásobný mistr světa Tomáš Dvořák.
Takže když se Šebrle ráno podíval z okna, raději nacpal tašky tak, jako by jel na týden do zahraničí. "Mám tu věci na tři desetiboje.
Nemůže mě nic překvapit," říkal se smíchem, zatímco mu manželka balila tenisky do ručníků. "Pravda, dvoje boty už se suší, mám poslední," dodával po dvou disciplínách.
Po třetí si došel na masáž a před výškou si nechal nohy prokrvit a rozehřát hřejivou emulzí. Díky ní cítí chlad trochu méně. "Já hřejivky nesnášel. Nevadilo mi, že mě pálí nohy, ale jsem citlivý na přísady. Několikrát jsem to musel řešit antibiotiky," popisoval Dvořák.
Liják může být nepříjemný při bězích, v dálce kvůli němu atleti dopadají do mokrého písku. "A skákat při výšce do doskočiště plného desetistupňové vody taky není žádné plus," uvedl Dvořák.
Ovšem někdy se i déšť může hodit. "V kouli," říkal Šebrle. "Vyhovuje mi totiž mokrý kruh."
