V ringu ovšem dokáže se soupeřkami pořádně zatočit. V létě se Hanzlová stala v Aténách podruhé juniorskou mistryní světa v kickboxovém lightcontactu, příště už bude rozdávat rány mezi ženami.
„Ještě nehodlám končit. I když to někdy bolí, stojí to za to,“ pochvaluje si svůj nezvyklý koníček.
Napadne vás, jak se drobná dívenka dostala do drsného světa kopanců a ran pěstí? Všechno začalo, když jí bylo čtrnáct.
„U nás na vesnici probíhal nábor. Já jsem se přišla podívat jen tak ze zvědavosti, zalíbilo se mi to, a už jsem u toho zůstala,“ vzpomíná Hanzlová. „Už odmalička jsem byla spíš kluk a dělala různé sporty.“
Po dvou letech tréninku v Bystrém se rozkmotřila se svým trenérem a vydala se do brněnského oddílu Arena Team X. Na tréninky tak musí dojíždět 70 kilometrů, navíc po škole.
Odříkání se jí ale vyplácí, málokdo se může pyšnit titulem mistra světa jako ona. I když ani Ivana se tím nechlubí na potkání.
„Raději to moc neříkám, reakce okolí bývají různé. Ostatní si často myslí, že když mám takový titul, že pak třeba v tělocviku zvládnu všechno,“ vypráví mladá šampionka, která by v budoucnu ráda vedla děti.
Děsíte se té představy dítek při surovém boji? Zbytečně. Třeba právě lightcontact, který provozuje Hanzlová, představuje nenásilnou formu kickboxu. „Údery v něm nesmí být vedeny plnou silou, takže žádná krev ani modráky nehrozí. Jen menší otoky na nohách,“ vysvětluje Hanzlová.
Navíc, těžko se najde lepší metoda na zkrocení neposedné duše. „Od té doby, co dělám kickbox, jsem mnohem klidnější. Všechno ze sebe vybiju při tréninku,“ popisuje novodobá následnice válečnice Xeny.