Desátá ve sprintu, osmá ve stíhačce. Spokojená?
Já mám strašnou radost! Dokázala jsem se ve stíhačce posunout, pohlídat si střelbu, i když tam dvě trestná kola byla. Ale to je biatlon.
Kde jste udělala chyby?
Já vůbec nevím, co tam bylo. Prostě ta rána nespadla ani jedna. Nevím, co jsem udělala špatně.
Pomyslela jste po dvou čistých položkách vleže, že by to mohlo vyjít na medaili?
To byla přede mnou ještě velká část závodu, to mě ani nenapadlo.
Neuvažujete o tom ani zpětně? Kdybyste odečetla ta dvě trestná kola, mohla jste mít medaili.
Já jsem ráda, že jsem tam, kde jsem! Ty kytky to zase nejsou, ale jsem spokojená.
Ve finiši jste suverénně předjela Ukrajinku Vitu Semerenkovou. Kde se ve vás vzaly sprinterské schopnosti?
První kopec jsem jela za ní, potom jsem se dostala na její úroveň, jela s ní a při sjezdu jsem měla výrazně lepší lyže a předjela si jí. Snažila jsem se udržet před ní, ale bohužel mě na vršku zase předjela. Jenže jak jsem vjela do arény a slyšela diváky, dodalo mi to sílu, z čehož jsem měla strašnou radost.
Tolik vás vyhecovalo publikum?
Říkala jsem si, mám to na dohled, můžu jít před ní. Zkusila jsem a vyšlo to.
Řekla jste si: Můžu nebo musím?
Můžu.
Jak se po třech závodech na šampionátu cítíte fyzicky?
Běžecky to ve stíhačce bylo asi o kousek lepší než ve sprintu. Jestli jde forma nahoru, jen dobře.
Vrací se vám běžecká forma po nemoci, kterou jste nevědomky přechodila na soustředění?
Je možné, že s tělem nebylo něco v pořádku, ač jsem to nepozorovala. Zpětně z rozborů krve se poznalo, že jsem prodělala asi nějakou lehkou virózu. Mohlo to tělo ovlivnit, teď se to může den ode dne zlepšovat.
Užíváte si pocit nejlepší domácí závodnice na šampionátu?
Že jsem to dokázala unést psychicky a vyrovnala se s bouřlivým prostředím, to je pěkný.
