Popište bronzový závod.
Nebylo to nic jednoduchého. Zkomplikoval jsem si to prvním pokusem, který byl katastrofální. Chytil jsem se druhým pokusem aspoň na 77 metrů, to jsem si říkal, že by to mohlo stačit na osmičku a že budu bojovat dál. Třetí pokus se zaplaťpánbůh povedl. V posledních mi docházela šťáva, ale pořád jsem ještě chtěl přehodit Parse.
A jak vám bylo po prvním pokusu?
Do smíchu ne, ale to musíte jít pořád stejně, nic se neděje. Člověk zkazí první hod, ale má ještě další dva, jelo se dál. Musíte to hodit za hlavu a koukat se dopředu.
Byl to nejhorší pokus v sezoně?
Na každém hodu se najde vždycky něco dobrého. Tenhle byl dobře najetý, pak jsem to zpackal hnedka v té druhé otočce. Na každém hodu je něco dobrého i špatného.
Melichův bronzZpravodajství a on-line z finále kladivářů na MS v Moskvě jsme sledovali ZDE |
Váš trenér Dušan Král předpovídal: Důležitý bude první hod. Vy máte medaili i přesto, že jste ho pokazil.
Ale tady na tom byl vidět Fajdek. Prvním pokusem si de facto zajistil titul. Nejen, že to bylo nejdál, ale překvapil ostatní. Pars mu nebyl schopen odpovědět, byl z toho vyjukanej. Já jsem to pokazil, ale dobře to dopadlo. Bylo mi jasné, že to musím okamžitě hodit za hlavu. Člověk nad tím nesmí nějak hloubat a musí se okamžitě soustředit na to, co je před ním. Co je za mnou, s tím už nic neudělám.
Užil jste si vůbec finále?
Člověk si to moc neužije, pořád se musí soustředit a koukat na sebe. Bylo to tam pár zkušenějších borců, do posledního pokusu Kozmuse jsem neměl absolutně nic jistého, soustředil jsem se a počítal s tím, že mě eventuálně ještě přehodí.
Ulevilo se vám po pokusu Kozmuse?
Nekoukal jsem se. Pak se mi možná na chvilinku ulevilo, ale ještě jsem chtěl potrápit Parse. Ale člověka to potěší a může házet s pocitem, že medaile je jistá. Je to první velká medaile a jsem za ni hrozně rád, je za ní kus práce.
Když vás Kozmus nepřehodil, ani jste se neradoval.
Já jsem chtěl ještě na toho Parse zaútočit. I poslední pokus jsem šel koncentrovaný a chtěl jsem to zkusit.
Kdy přišla radost?
Když jsem odešel z kruhu.
Dlouho jste nechtěl mluvit o medaili. Uvědomujete si, že teď budou otázky na ni ještě intenzivnější?
Nevím, jestli budou, ale teď mi jedna z těch tří patří. Když se někdo zeptá, tak se o ní můžeme bavit.
Přiznejte, jak moc vám před šampionátem ty otázky lezly na nervy?
Mně to nevadilo. Na začátku jsem si řekl, že se o tom bavit nebudu, že se od toho budu co nejvíc distancovat, a tak jsem k tomu přistupoval. Samozřejmě jsem počítal s tím, že se na ni každý bude ptát, protože se stačilo podívat do tabulek a do výsledků z mých letošních závodů a bylo jasné, že na tu medaili je.
Kam si dáte ten bronz?
Vystavovat ji asi nebudu. Půjde do krabičky a někde ji dobře uložím.
Co ve vašem životě atleta změní bronz z mistrovství světa?
Myslím, že nic. Mně se daří celou sezonu. Jsem rád, že jsem udržel medailové umístění na letošních závodech a jede se dál. Budu k tomu přistupovat pořád stejně.
Vždyť ani nemáte trenéra na plný úvazek.
Vždycky, když je medaile, by se podmínky na další rok měly zlepšit. Uvidíme. Jeden nejmenovaný trenér říká: Zajíci se vždycky sčítají až po honu, takže až na podzim. Takové věci se řeší po sezoně.
A je něco, co byste si přál?
Uvítal bych, kdyby se mnou trenér mohl být po celou dobu soustředění, ale tím, že je na poloviční úvazek a má ještě jedno zaměstnání, tak volno nedostane, maximálně si vezme dovolenou nebo neplacené volno. A když by chtěl odjet na dva měsíce do Afriky, jako kluci oštěpařský, to ho nepustěj.
Cestou ze sektoru kladivářů jste musel čekat u stupňů, kde právě dekorovali nejlepší koulařky. Jak se vám ty stupně líbí?
Tam to je vždycky dobrý. Moc jsem je nezkoumal, ale těším se na ně.
Chcete vědět víc?Lukáš Melich odpoví v úterý 13. srpna od 15 hodin v on-line rozhovoru |
Kladivu se věnujete od čtrnácti let, medaile jste se dočkal po téměř devatenácti letech...
Je to doba, někdo se nedočká, zaplaťpánbůh, že já jsem se dočkal.
Je v tom atletika spravedlivá?
Každý, když jde za svým cílem, dostane dřív nebo později šanci. Záleží, jak se s tím v ten okamžik popere. Já jsem měl nabito dobře, šance byla a proměnil jsem ji. Ale je to takovej kousek... Stačilo, aby Kozmus nepřešlápl a stál jsem tady o stupínek níž. Je to vrtkavý.
Jaká bude oslava?
No... Dneska přijeli koulaři, tak uvidíme.
Vždyť je čekají závody.
Ale trenér ne.
Trenér vás chválí, jak jste šikovný. Prý umíte upéct buchtu. Zvládl byste i dort na oslavu?
Trenér toho napovídá! Když si to myslí, ať to upeče sám...
