S těžším soupeřem na úvod světového šampionátu hrát nemohli.
Sedm zlatých medailí z mistrovství světa. Desetkrát v řadě finálová účast. Historicky nejúspěšnější mužský softbalový tým. Aktuální pozice světové jedničky.
To je jen malý výčet úspěchů novozélandského celku.
Novozélandská Haka  Do utkání zbývalo pár minut, všichni hráči však stále zůstávali na hrací ploše. Novozélandští softbalisté se podobně jako ragbyoví All Blacks rozestavili do bojového šiku a za sborového zpěvu spustili svůj precizně secvičený maorský tanec. Čeští hráči se chytili kolem ramen a udělali několik kroků směrem ke svým soupeřům. „Dělali jsme to proto, abychom jim ukázali, že se jich nebojíme a že přijímáme výzvu k boji a těšíme se na společný zápas,“ vysvětloval Holobrádek. Diváci scénu napjatě pozorovali a Black Sox, jak se novozélandským softbalistům přezdívá, odměnili potleskem. „Já už jsem tak trochu uhakovaný, už jsem toho zažil relativně hodně. Ale je to určitě zpestření a diváci si ji užívají,“ řekl Kolkus. |
„Každý zápas proti těmto vrcholovým týmům je svátek pro každého hráče,“ popisoval Holobrádek.
Přesto jim Češi poměrně dlouhou dobu stačili. Hráli dobře v poli, za pět směn dovolili svým soupeřům tři body.
Jenže sami se však na pálce trápili, velké problémy jim dělal Nikki Hayes, jenž v utkání zaznamenal celkem patnáct strikeoutů.
A když v šesté směně Benjamin Enoka odpálil míček za oplocení a Novozélanďané třikrát bodovali, bylo po nadějích.
„Věděli jsme, že to nebude jednoduché, ale věřili jsme si. Do poslední chvíle to i vypadalo, že výsledek bude dobrý, bohužel se nám nepovedlo více odpalů,“ litoval po zápase Patrik Kolkus.
„Mrzí nás, že se nám nepovedl alespoň čestný bod. Jednak kvůli nám samotným, ale i kvůli divákům, protože nám tady dělali fantastickou podporu,“ doplnil.
Právě divácká kulisa byla to, co si hráči nejvíce pochvalovali. Už na zahajovací ceremoniál byly okolní tribuny slušně zaplněné. Na samotný zápas pak do pražského Svoboda Parku zavítalo okolo tří tisíc lidí.
Celý zápas hlasitě skandovali a hnali své oblíbence za vytouženým bodem.
„Před takovou kulisou se hraje naprosto skvěle, strašně nás to motivuje a hecuje k výkonům, každý se snaží ze sebe dostat všechno,“ prohlásil zkušený hráč.
„Trochu jsem se jí ale bál, protože jsem nevěděl, jak na mě zapůsobí,“ přiznal Holobrádek. „Ale po pěti zkušebních nadhozech to ze mě spadlo a když začal zápas, tak jsem ji už vnímal jen v dobrém smyslu.“
Proti Zélandu mohli jen překvapit. Pokud chtějí dosáhnou svého cíle, což je překonání šesté pozice z šampionátu z roku 2000, budou muset v příštích utkáních začít bodovat.
Nečeká je však nic lehkého.
ProgramMS v Česku |
K dalšímu zápasu nastoupí v sobotu, kdy změří síly s Mexikem. Žebříčkově sice slabším soupeřem, jenže zároveň i velkou neznámou. „Moc jsme proti nim nehráli, naposledy na uplynulých mistrovstvích světa,“ vysvětluje Holobrádek.
„Ale je to Amerika, to jsou velcí švihači, víme, že budeme muset být opatrní na nadhozu. Ale věřím, že to bude soupeř, kterého porazíme,“ říká Kolkus.
A třeba je za vítězstvím znovu požene skvělá atmosféra.
