Říká se, že to nejlepší přichází nakonec. Lidovým pořekadlem se zjevně inspirovala českotřebovská závodnice Michaela Stránská, pro kterou bylo zápolení na trati v italském městečku Arco posledním v juniorské kategorii. A její loučení mělo zlatou příchuť. Po hladině sousedního jezera Lago di Garda sice plavaly loďky, ale devatenáctiletá členka týmu Iscarex si se čtyřicítkou soupeřek poradila spíše o parník.
„Byla jsem dost překvapená, netušila jsem, že jsem ostatním utekla o takový kus,“ komentovala svůj výsledný čas 18 minut a tři vteřiny Stránská, která druhé domácí Zanneové „naložila“ na čtyřkilometrové trati více než minutu.
Obvykle je Stránská zvyklá na půdu pod nohama, ale v Itálii organizátoři šampionátu nasměrovaly kroky závodnic na poněkud tvrdší podmínky. Beton, dlažba, ani příkré schody však talentovanou běžkyni nezastavily.
„Trať byla zvolena velmi netradičně, ale rozhodně to nebylo na škodu. Ve stoupání i klesání jsme absolvovaly spoustu schodů, které udělaly trať velmi náročnou. Dokonce jsme probíhaly skrze hradní věž. V druhé půlce trať vedla olivovým hájem. Celkově se mi moc líbila. Dobře mi sedla a běželo se mi výborně,“ prohlásila pro týmový web Stránská, která se do toho opřela již od úvodu a k úniku nasadila hned při prvním stoupání.
„Moje taktika byla běžet odvážně. Na začátku jsem se držela na druhém místě a asi jeden kilometr po startu jsem šla do vedení. Běžela jsem si svoje tempo. Na konci prvního stoupání už jsem měla náskok, který se mi v druhé polovině závodu ještě podařilo navýšit. Jsem moc spokojená,“ uvedla čerstvá královna evropských kopců.
Její výsledek však nepřinesl jen zlatou individuální medaili, ale výraznou měrou přispěl i k celkovému třetímu místu ve čtyřčlenných štafetách.
Cenný kov na krku však nezdobil pouze juniorky. Potlesku fanoušků se za stříbrnou medaili dočkalo i mužské kvarteto, v jehož řadách figurovali dva zástupci oddílů z kraje. Pardubickou Hvězdu zdárně reprezentoval Jan Janů, který mezi téměř sedmdesátkou běžců obsadil šesté místo a byl tak nejlepším českým závodníkem.
„S výkonem jsem velice spokojen. V té konkurenci, která se sešla, je umístění velice dobré,“ hodnotil své vystoupení Janů, podle něhož si Italové postavili trať na míru.
„Nejvíc mne zaujaly schody v seběhu. Nebylo to ale nic extrémního. Trať byla rychlá, běhatelná, takže základ úspěchu bylo nepřepálit začátek a zároveň získat dobrou pozici pro úzká místa na trati, kde se nedalo předbíhat,“ prozradil Janů svoji taktiku.
Vedle něho si na pódium vystoupil pro stříbro i zkušený orlickoústecký vrchařský matador Robert Krupička, který desátým místem pomohl k historicky druhé medaili mužské štafety.
„Můj i týmový výsledek předčil mé očekávání. Všichni kluci podali stoprocentní výkon a povedla se mužská týmová medaile po dlouhých 13 letech. Jsem rád, že kluci dorostli do evropské vrchařské špičky a mohl jsem s nimi oslavit na sklonku své běžecké kariéry medaili,“ těšilo Krupičku.
Zahanbit se ovšem nenechaly ani ženy, které si domů přivezly rovněž „placku“. Bronzová trofej ze štafety připadla Lucii Maršánové z Hvězdy, která „za sebe“ vybojovala v deštivých podmínkách osmou příčku. Na hranici druhé desítky pak skončila Adéla Stránská z českotřebovského Iscarexu.
„Dvacet minut před startem začalo lít jako z konve. Seběhy se tak staly ještě smekavější. Musela jsem se hodně soustředit, dolů samá prudká zatáčka, takže jsem ani moc nevnímala diváky okolo trati, kterých bylo opravdu hodně. S výkonem jsem moc spokojená,“ prohlásila starší sestra juniorské šampionky, která 8,5 kilometru dlouhou trasu považovala za technicky náročnější než tu při kvalifikačním závodu na „domácí“ sjezdovce Peklák.
