A zlínský triatlet ve 120 kilometrech cyklistiky a třicetikilometrovém běhu obsadil desátou příčku, což je jeho maximum při dvanácti startech na světovém šampionátu.
"Při mistrovství světa jsem ještě zrušení plavání nezažil, ale v závodech série Ironman už se to stalo. Třeba v roce 2002 v Utahu bylo takové vlnobití, že pořadatelům uplavaly všechny bójky a jeden závodník dokonce utonul," připomíná Vabroušek.
V Hendersonu poblíž Las Vegas potrápilo závodníky nevyzpytatelné počasí. Před závodem se výrazně ochladilo, teplota vody klesla na 14 stupňů Celsia, vzduch měl pouhé čtyři stupně.
"Na okolních horách dokonce napadl sníh. A kombinace ledové vody a vzduchu by byla při hodinovém plavání nebezpečná i v neoprenu. Navíc den před závodem přišla velká průtrž a do vody se tak mohlo dostat něco nepatřičného," uvažuje Vabroušek.
O rozhodnutí triatlonové federace se závodníci dozvěděli až po příjezdu do depa. Sami se vyjádřit nemohli. "Jiná možnost nebyla. I když já bych uvítal spíš závod v původním formátu. Už tak krátký závod byl ještě zkrácen, já se přitom lépe cítím v devítihodinových závodech," naráží člen zlínského Author Tufo klubu na svou vytrvalost.
Závodníci vyjížděli na kolech na trať s pětivteřinovými intervaly. Zatímco cyklistiku zvládl Vabroušek v patnáctém nejrychlejším čase, v běhu byl pátý.
"S vysokým startovním číslem jsem do cyklistiky startoval hodně vzadu, navíc nepatřím k těm, kteří dokážou z ničeho sprintovat do kopce. Ale postupně jsem se díky extrémnímu profilu prokousal dopředu a po desátém místě hodnotím šampionát jako vydařený," zdůrazňuje Petr Vabroušek.
Posledním velkým závodem v tomto roce bude pro 38letého triatleta na začátku prosince Ironman v Austrálii. "Zúčastnil jsem se jej už dvakrát. Závod se koná u oceánu poblíž Perthu. Nehrozí tam výkyvy počasí jako v poušti u Las Vegas. Rád bych si v Austrálii dobře zazávodil na konec sezony a jako tradičně se probojoval minimálně do nejlepší desítky," plánuje Vabroušek.
