"To bylo drama, co? Málem jsem to nerozdýchal," řekl na pódiu pří vyhlášení prestižní ankety. Mluvil upřímně. Jde o nadsázku, nebo je fakt naštvaný?
"Jsem v pohodě. Do desítky byla další řada míst a já skončil druhý. Jsem rád, že to dopadlo. Nechtěl jsem přijít, zmáčknout čudlík a něco namluvit. Fakt naštvaný nejsem."
Anketa připomínala záhadnou tajenku. Experti se dohadovali, kdo vyhraje. Nedvěd? Famózní fotbalista, srdcař, tahoun. Nebo běžec na lyžích Koukal? Borec, jenž v lyžařském maratonu na padesát kilometrů ukázal všem konkurentům záda?
"Co bych musel udělat, abych vyhrál? Nevím. Skočit z mostu? Naučit se kopat do balonu? Ale to jsem prošvihl... Neumím."
A co vybojovat další zlaté medaile? Pak by to třeba na korunu krále českých sportovců stačilo.
"Chyběl mi kousek... Být o dvacet centimetrů rychlejší ve sprintu, o vteřinu ve skiatlonu. Mohl jsem mít zlaté tři. Možná by to stačilo, možná ne. V téhle zemi je více fotbalistů než lyžařů, a tak je to vlastně jednoduché. Spekulovalo se dlouho, tušil jsem, jak to dopadne. Ale já jsem rád, že jsem do finálové desítky vůbec dostal."
Pavel Nedvěd je český král sportovců. I lyžařský mistr světa Martin Koukal si zvyká na slávu. Svému přemožiteli ale ordinovat léky proti pýše nechce.
"Zrovna jemu radit nemusím. Možná, ať si koupí na měsíc letenku do Himalájí. Nikdo ho nebude otravovat. Maximálně ho trefí šutr do hlavy. Stačí odcestovat do země, kde není telefon a internet. Ale on určitě ví, jak si udělat pohodu."
Po skvělém druhém místě ve Světovém poháru v Düsseldorfu se mu přestalo dařit. Sám se do hor vydal, hledal tam formu. "
Nebyl to odpočinek, ani odreagování. Byl jsem tam na tréninkovém pobytu ve výšce 2 500 metrů nad mořem. Potřeboval jsem udělat změnu. V lednu se chystám na závody do Pekingu, což je nejsledovanější závod v sezoně. Přímý televizní přenos bude sledovat šedesát milionů lidí. Číňanů je hodně, snad miliarda."
V hotelu Hilton spal již druhý den. "Přijel jsem v pátek večer. Spal jsem v drahých hotelích v Alpách i Americe. Je to vysoký standard, který je podobný všude. V Hiltonu jsem byl ubytovaný i v Las Vegas."
A co herny? "Zahrál jsem si. Vyhrál jsem asi dva dolary. Hlavně jsem se byl projít. To byla show, hrály i babičky," vybavuje si Koukal.
V neděli ráno musel Koukal vstát už v sedm hodin. Čekala ho cesta na závod do Ramsau. "Moc se mi nechtělo, ale viróza je pryč a já to jedu zkusit." Výprava na závody bude trvat pět hodin. Z nočního mlsouna se stane opět profesionál. Postaví se na start a bude se rvát o mety nejvyšší. Když to nevyjde, Martin Koukal si z toho těžkou hlavu dělat nebude.
 V anketě Sportovec roku skončil lyžař Martin Koukal na druhém místě. |
