Nebude to mít jednoduché, vodní slalomáři mají tradičně poměrně náročný kvalifikační klíč, kdy se sčítají body z pěti závodů. Domácí kvalifikace začíná v půli dubna dvěma závody na Trnávce, o týden později pokračuje dalšími dvěma závody v pražské Troji a vítěz by měl vzejít z evropského šampionátu v Liptovském Mikuláši (12. - 15. května).
„Jako úřadující mistr světa z loňského Londýna mám plus pět bodů, nemůžu na to ale spoléhat - jsou tady čtyři další špičkoví kajakáři, kteří můžou do nominace promluvit,“ upozornil a vyjmenoval stříbrného olympionika z Londýna Vavřince Hradilka, Víta Přindiše, stříbrného z předloňského mistrovství Evropy, finalistu loňského světového šampionátu Ondřeje Tunku a Luboše Hilgerta. „Luboš se připravuje po boku maminky Štěpánky a určitě bude mít natrénováno.“
Jak vnímáte těch pět bodů, které máte navrch? Nemůže se stát, že s vědomím náskoku polevíte?
Jedině by se mi mohlo stát, že bych jezdil na jistotu, to ale neumím. Pokaždé jezdím riskantně, v tom vlastně spočívá moje největší jistota. Hlavně si ale musím říct, že žádný náskok nemám, a jít do toho naplno, jako bychom všichni jeli od nuly. Chci předvádět svoje stabilní výkony, to by mělo přinést úspěch.
Ale ten pocit důležitosti? Leckdo se ve dvaadvaceti ještě hledá...
Doufám, že já už se nehledám. Nominační závody pro mě ale budou těžké, protože jsem je už dva roky nejel - v předchozích dvou letech jsem měl místo ve trojici pro šampionáty jisté, protože jsem předtím pokaždé vyhrál mistrovství Evropy. Teď to ale bude brutálnější, protože na olympijských hrách může reprezentovat jen jeden. Na druhou stranu jsem v posledních letech velké mezinárodní závody vždycky ustál, výjimkou bylo jen mistrovství světa v Americe 2014. Doufám, že moje hlava zvládne i tyhle nominační závody.
Pět uchazečů o jedno místo, to je docela tlačenice. Nepanuje mezi kajakáři řevnivost?
Jsme především kamarádi, jako všichni slalomáři. Na startu nominačních závodů se sice každý soustředí sám na sebe, ale trénujeme na stejné dráze v Troji, známe se, takže nějaká řevnivost nebo že bychom se neměli rádi, to ne.
V listopadu jste byli na předolympijských závodech v Riu, kde jste tři týdny trénovali. Jaké jste si přivezl zkušenosti?
Do předolympijského závodu jsem se nakonec nekvalifikoval, protože po sezoně jsem vždycky velkej a tlustej. (smích) Dráha je krásná, stejně jako celý areál. Z okolí už jsem nadšený nebyl, samá špína a nepořádek, ale vyzkoušeli jsme si olympijskou dráhu, to se neztratí nikdy. Ať už to s mojí olympiádou vyjde nebo ne, určitě to nebyl špatný krok.
Jiří Prskavec na zlatém stupínku na mistrovství světa ve vodním slalomu v Londýně.
Loni jste po letech změnil loď a vyhrál mistrovství světa. Máte stejnou?
Kdepak, pak jsem ji několikrát zlomil a ona těma záplatama ztěžkla. Tak jsem si na zimní soustředění do Emirátů a Austrálie vzal půlenou loď, která byla bezvadná na letecké cesty - vlastně ji složíte jako do kufru. Jenže po dvou týdnech se spoj začal hýbat, do lodě zatékalo, byla těžká a měsíc jsem v Austrálii vlastně jezdil s brzdou.
Tréninky jste tedy absolvoval se zátěží, není to výhoda?
Možná ano, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, že? Trochu jsem zesílil a když jsem pak dostal novou loď, tak cítím, že klouže výborně. Ta nová je nejlepší, jakou jsem kdy měl, je lehčí a pevnější, má jen sedm kilogramů, takže jsem musel dovažovat.
Vaše australské tréninky s těžkou lodí připomínají přípravu Jaromíra Jágra, který někdy trénuje rovněž se zátěží. Nepřipadáte si tak?
Vidíte, to mě nenapadlo! Taky ale vím, že on trénuje třeba i o půlnoci, a to já spím... Jenže on je trochu jiný level. Nicméně začínám o tom uvažovat, budu si dávat do lodi kameny.
Loni jste se stal mistrem světa v kategorii dospělých i v té do 23 let. Byla to vaše životní sezona?
Možná, ale rozhodně s dodatkem „zatím“. Je mi dvaadvacet, chci závodit a doufám, že moje forma půjde pořád nahoru. Kajakáři dozrávají v šestadvaceti, sedmadvaceti, kdy už těží ze zkušeností a pořád jsou hbití a rychlí. Myslím, že letos můžu jen překvapit, s tím do sezony půjdu. Je nás v Česku dost dobrých, ale já se budu snažit předvádět výkony, na které mám. A jestli někdo z kluků bude lepší, tak samozřejmě má právo jet do Ria.
Trénuje vás táta, někdejší úspěšný reprezentant a majitel bronzu z mistrovství světa. Špičkujete se? Loňským titulem už jste ho vlastně překonal...
No, úspěchy mám o něco větší, ale on byl dvakrát na olympiádě, v Atlantě a Sydney, a já zatím ani jednou. Ještě si na něj dovolit nemůžu.
Najdete si vedle tréninku čas i na zábavu?
Nevím, jestli budu moci na můj oblíbený skateboard. Ten mi táta nejspíš zakáže, protože loni před mistrovstvím světa jsem spadl a tři dny nemohl jezdit. Takže chodím venčit psa, učím ho aportovat, ale vůbec mě neposlouchá. Nicméně jako odreagování je to docela dobré.
