„Kdysi jsme zkoušeli deset kol, tedy třicet hodů na střed, a utekl mi jediný. To je můj rekord,“ přibližuje 35letý závodník z Králova Dvora.
Takový český Robin Hood mezi šipkaři, co říkáte? Ale nejen to. Také mistr světa z roku 2003. Minulý týden na evropském šampionátu v moderních šipkách v Praze získali čeští zástupci pět zlatých medailí, nejvíc ze všech účastníků. Hoffmann přispěl třemi prvenstvími.
„Asi nejvíc si vážím vítězství v cricketu,“ tvrdí o disciplíně, v níž vedle přesné mušky v číselné řadě od 15 do 20 hraje klíčovou roli i taktika. Další triumf přidal Hoffmann v triplemixu a v soutěži dvojic.
O propagaci šipek v Česku se po pádu komunistického režimu v roce 1989 postarali emigranti, kteří se vrátili z Austrálie a Británie, kde si zejména klasický typ hry se šipkami s kovovými hroty udržuje vysokou popularitu.
Unie šipkových organizací České republiky dnes registruje podle sekretáře Břetislava Uhříčka kolem 13 000 hráčů a přes 2000 ligových družstev.
Navzdory tomu, že se šipky z hospodské kratochvíle stále víc mění v regulérní sport, vsadit v tuzemsku na profesionální kariéru není trefou do černého.
„V našich podmínkách se šipkami finančně zajistit nedá. Chybějí sponzoři,“ míní Hoffmann. Sám podniká ve stavebnictví.
Principem hry je snížit zásahy v různě bodovaných dílech terče nastavený počet bodů co možná nejrychleji tak, aby bylo dosaženo nuly. Prapůvod prý mají na svědomí angličtí lučištníci, kteří už v 15. století měli zkracovat šípy na krátké šipky, které pak údajně používali jako zbraň k osobní ochraně.
Podle jiných pramenů tak činili proto, aby za špatného počasí mohli šipkami házet v hospodě do špalku a soutěžit o nejlepší mušku. V barech a pohostinských zařízeních dnes mají elektronické terče nebo verze z lisovaných vláken sisalu.
Čas od času některý z návštěvníků, aniž by věděl, s kým má tu čest, vyzve Hoffmanna ke hře o peníze. Český šampion však takovou konfrontaci neuznává. „Snažím se jim to rozmluvit. Nebylo by to fér,“ říká s úsměvem.
