"Výsledkově mám za sebou životní sezonu, protože jsme byli pokaždé na bedně. Doufám ale, že ta příští bude ještě lepší," přeje si Kopecký, kterého v roce 2014 čeká nová výzva. Pojede asijsko-pacifický šampionát.
Co se změnilo, že po sérii druhých míst to konečně vyšlo?
Já, Pavel i auto jsme udělali minimální počet chyb a všechno vycházelo, jak mělo.
Za to jste získali spoustu krásných trofejí. Máte je vůbec kam dávat?
Nejsem člověk, který by si dělal zvláštní poličky na poháry. Ale s tátou máme krásnou firmu, tak je dáváme do kanceláře. Jen ji musíme uzpůsobit, aby to tam vlezlo.
Splnil se vám titulem sen?
Dá se to tak říct. Když táta v roce 1994 vyhrál evropský titul v kopcích, chtěl jsem být taky mistrem Evropy. To se mi povedlo, teď jdeme dál.
Dál, to znamená asijsko-pacifické mistrovství. Tušíte vůbec, co od tohoto seriálu očekávat?
Tamní konkurence je hodně silná a hlavně zná prostředí. Pokud by se mi tam podařilo vyhrát, asi by to byl větší úspěch než evropský titul.
Barum rallye - Jan Kopecký a Petr Starý ve voze Škoda Fabia S2000.
Jan Kopecký a Pavel Dresler se škodovkou v Paříži.
Pojedete v týmu s letošním šampionem Gauravem Gillem z Indie, který před Vánocemi navštívil Prahu. Ptal jste se ho na podmínky?
O závodech jsme se nebavili. V Praze byl poprvé, takže se raději procházel po městě. Poznal jsem, že je to sympatický člověk. Navíc jsme stejně staří, dělí nás od sebe jen měsíc a půl.
Gill naznačil, že se jezdí v tropických podmínkách. Nemáte z toho strach?
Mám rád zimu i lyže, ale čím víc stárnu, tím mám raději teplo. Takže věřím, že mi to vadit nebude. Náš týmový doktor je natolik zodpovědný, že nám minimálně dva týdny předem naordinuje nějaký přípravný program. První závod na Novém Zélandu nás čeká až v polovině dubna, takže máme dost času.
Závodit budete na Nové Kaledonii, v Malajsii či v Číně. Z tuzemského závodu je to pořádná exotika. Co ze svých dosavadních startů považujete za nejexotičtější?
V roce 2010 jste startovali v Jižní Americe. Nejexotičtější byla Brazílie, kde jsme závodili v džungli. Zeptejte se fotografů, kteří tam byli, co je potkalo. Čekali na nás, ale nalítaly na ně nějaké mouchy a za půl hodiny jim otekly nohy.
Jan Kopecký a jeho škoda.
A co s vámi dělají časové posuny během sezony?
Problémy mi to nedělalo. Teď jsem sice o tři roky starší, ale doufám, že mi to zase nebude dělat potíže.
Bude příprava složitější než na závod v Česku?
Musíš být dobře připravený, ať jedeš v Austrálii nebo na barumce. Během svátků na to nemyslím, pak letím na dovolenou. Naplno s přípravou začnu až po Novém roce.
Na většinu soutěží vás doprovázejí čeští fanoušci. Už se zajímali, jak se dostat do Asie? Nechtěli po nás nějaký příspěvek?
Jelikož tým oznámil program těsně před svátky a pak jsme letěli na vyhlášení do Paříže, ještě jsme se o tom nebavili. Věřím, že ti nejvěrnější si budou chtít našetřit. Všechny země, v nichž pojedeme, jsou zajímavé, takže doufám, že aspoň na jeden závod dorazí.
Těm, co to nezvládnou, se ukážete na Bohemii a na Barum rally. Máte radost, že zase pojedete doma?
Věrný fanoušek nás sleduje pořád. Když ne na trati, tak prostřednictvím médií, internetu nebo sociálních sítí. České závody jsou daleko, ale je to dobrá příležitost ukázat se doma.
Jan Kopecký
A co mistrovství světa, v němž jste naposled startoval v roce 2008? Neláká vás?
Když srovnám to dnešní s lety, kdy jsem tam závodil, tak nevím. Tehdy tam bylo minimálně dvacet velkých aut, teď je jich dvanáct třináct. Navíc rozdíl mezi továrními a soukromými týmy je mnohem větší. Tehdy stála sedačka 2,5 milionu eur, nevím, kolik je to dnes. Ale i kdybych ty peníze měl, nedokážou mi zaručit tovární auto. Škodovka mi ho zaručí.
Takže je lepší jezdit evropské či jiné mistrovství v tovární stáji než světový šampionát v netovárním týmu?
Pro mě určitě. Každý jezdec by chtěl být v továrním týmu, i v mistrovství Evropy. Jsem maximálně spokojený.
