Místo smutečních maršů zazní slovácké písničky

U h e r s k é H r a d i š t ě - Bude to možná trochu zvláštní pohřeb. Místo smutečních maršů muzika spustí Okolo Hradišťa, Ta naša lavička, Ja dolina, dolina. Emil Zátopek, olympionik z Kopřivnice, dnes naposledy uslyší tóny svých oblíbených slováckých písniček. "Tak si to přála paní Dana. Má přehled a Emila slovácké písničky učila. U nich doma zněly pořád," vysvětluje Jan Rajmic, primáš uherskohradišťské cimbálové muziky Jaroslava Čecha.

Muzika bude při posledním rozloučení stát vedle Zátopkovy rakve. Zahraje pětkrát, vždy mezi jednotlivými řečníky. "Je to pro nás pocta, i když smutná," říká Rajmic.

Se Zátopkovými se muzikanti znají pětadvacet let. Prožili spolu několik večerů. Když byli Zátopkovi ještě mladší a mobilnější, přijížděli do Uherského Hradiště pravidelně. Přátelství se tehdy rodilo v mařatických vinných sklípcích.

Později byly cesty olympioniků na Slovácko spíš sporadické. O to častěji ale jezdili muzikanti do Prahy. Na Plese olympioniků měl Emil Zátopek vždycky předem připravené místo - u muziky, hned vedle cimbálu. Sedával tam dlouhé hodiny a prozpěvoval s ostatními.

"Jaký byl zpěvák, to neposoudím. Když jsme spolu zpívali, byl to vždycky hromadný zpěv. Tam nešlo o profesionalitu. Zpíval úměrně věku a fyzickým možnostem. Vždycky ale rád, s chutí a s prožitkem. Vůbec si neuvědomuji, jestli byl tenor, nebo bas," vzpomíná primáš Rajmic.