V něm dostála zvuku úřadující olympijské vítězky, mistryně světa a Evropy - jasně porazila Novozélanďanku Twiggovou, navíc ve vyrovnaném traťovém rekordu.
V Henley jste znovu dosáhla na vítězství - po letech 2010 a 2011 vám to vyšlo potřetí. Jak hřeje třetí triumf ze tří účastí?
Je to prima pocit, i když jsem čekala, že to s Emmou Twiggovou, která mě minulou neděli v Amsterdamu porazila, bude v dnešním finále těžší. Ale je to jedno, odplata se vydařila, a vyrovnaný traťový rekord 8:06 minuty všechno umocnil.
Před týdnem jste po Amsterdamu přiznala, že i přes čtvrté místo se vám jelo dobře. Nepřináší vítězství přece jen lepší pocit?
Snad ano, teď se mi taky jelo dobře. Tady to ale byl úplně jiný závod, jako nasazená jsem zasáhla do vyřazovacích jízd až v pátek a v sobotu, nemusela jsem absolvovat kvalifikační jízdy. A v dnešním finále Twiggová ani nefinišovala, když viděla, že jí odjíždím... Ale dopadlo to dobře, třeba olympijský vítěz z Londýna Mahe Dryasdale, shodou okolností taky z Nového Zélandu, ve čtvrtfinále vypadl s Alexandrovem z Ázerbájdžánu. Jsem ráda, že to nepotkalo mě.
Jak publikum a pořadatelé odměnili olympijskou šampionku za vítězství?
Cenu tady dostávají jen vítězové - za pár desítek minut mi při slavnostním ceremoniálu zřejmě zase dají pohár, který ale zůstává v Henley. Já dostanu jeho fotografii a k tomu odznak v podobě vesla. Publikum je skvělé, na tribunách je několik desítek tisíc diváků, disciplín je dvacet a nikdo neodchází. A na vyhlášení musím mít šaty, které sahají pod kolena. Taková je tady tradice, u žen kalhoty nepřicházejí v úvahu. V těch by mě do areálu vůbec nepustili, muži zase musí mít sako a kravatu.
Cožpak za první místo na tradiční královské regatě nejsou žádné prémie?
Kdepak, ty byly jen v Amsterdamu, šlo však spíše o výjimku. Tady v Henley šlo hlavně o prestiž, ostatně jako v drtivé většině závodů.
Další vaší zastávkou bude příští týden Lucern, kde se při tamní regatě pojede třetí a závěrečný závod Světového poháru. Dá se série tří těžkých závodů po sobě vydržet?
Je to trochu náročnější program, ale doufám, že ano. Mám to o to těžší, že se vždycky vracím do Prahy, takže teď přiletím v pondělí a ve středu odlétáme s ostatními veslaři do Lucernu. Zvládnout se to ale dá.
Asi není třeba se ptát, co vás čeká po Lucernu... Trénink a zase trénink?
Přesně tak, budeme pracovat na formě pro srpnové mistrovství světa v Jižní Koreji. Do Račic nepojedu, na tamním kanále bude plno, spíš budu trénovat v Praze na Vltavě. A ve hře je ještě soustředění ve Francii.
