Od dvojice Zapletal, navigátor Tomáš Ouředníček se před startem Dakaru očekával dobrý výsledek, rozhodně by si ale nikdo nevsadil na to, že nejúspěšnější Mitsubishi Dakaru 2009 bude právě to se startovním číslem 340.
Tovární tým Mitsubishi dokázal zvítězit při posledních sedmi po sobě jsoucích Dakarech. Letos však prapor značky Mitsubishi držel malý tým z Dřevohostic u Přerova s několik let starým vozem, o který se starali dva mechanici.
Miroslav Zapletal jel sice teprve svůj druhý Dakar, ale během roku absolvuje více závodu než snad jakýkoli jiný pilot. Za úspěchem stojí však celá posádka, dokonalá souhra pilota a navigátora. Bylo by asi velmi zajímavé, kdyby posádka Zapletal, Ouředníček měla k dispozici tovární techniku a zázemí.
Mirku, vy můžete porovnávat Dakar v Africe s jihoamerickým, který se vám líbil víc?
Ani jeden se nedá vyzvednout, každý má své kouzlo. Blíže mému srdci je ale Amerika. Celkově se mi líbí víc. Z mého pohledu skvělé tratě a absolutně fantastická divácká kulisa.
Dosáhl jste skvělého výsledku, co za ním všechno stojí?
Hlavně obrovská hora štěstí, která se na nás přilepila. Mohlo to dopadnout mnohem hůř a třeba jsme vůbec nemuseli dojet do cíle. Samozřejmě ale taky obrovský kus práce. Například můj navigátor odvedl skvělý výkon ne jen po navigátorské, ale i organizační stránce. Celý náš malý tým. Jeden servisní kamion se dvěma mechaniky, v té užší špičce snad takto malý tým ani nenajdete.
Která etapa byla z vašeho pohledu nejnáročnější?
To se nedá přesně říct. Některé byly náročnější, jiné pohodové, ale stejně tak, jako můžete vypadnout třeba pro technickou poruchu v etapě která se vám zdá náročná, můžete udělat chybu i na neměřeném úseku, třeba usnout za volantem. Cítil jsem velkou zodpovědnost a přál jsem si dojet až do cíle, to se podařilo a je to fantastické.
Když porovnáte Dakar 2007 a 2009, který z nich byl pro vás obtížnější?
Určitě ten první, kde jsme sbírali zkušenosti. Byla to velká odvaha pustit se do takto náročného maratónského závodu, asi bych to nazval drzostí. Chystali jsme se i na Dakar 2008, ten byl ale bohužel zrušen. Na Dakar 2009 jsme proto byli skvěle připraveni a odjížděli jsme s mnohem větší lehkostí.
Jste jezdec špičkové úrovně, očekáváte třeba nabídku některého z továrních týmů?
Ne. Vím jaká jsou kritéria pro výběr továrních jezdců a kolik jich je. Nemyslím si, že bych takovou nabídku vůbec dostal, ale určitě bych ji rád přijal. To je v podstatě sen každého závodníka.
Co vás v nejbližších dnech čeká?
Domů se vrátíme 22.ledna a hned 24. ledna odlétáme na závody do Saudské Arábie, kde už máme nachystané druhé auto. Leden tedy máme vyplněný závody. Bude to takový prodloužený maratón do Saudské Arábie. V průběhu sezony pak absolvujeme několik mnoho závodů včetně maďarského a českého šampionátu.
Váš vůz rozhodně nepatří mezi nejnovější modely, nechystáte nějakou novou techniku?
Nemám v tom zatím úplně jasno. Prohlédl jsem si konkurenční týmy jejichž technika opět poskočila směrem kupředu. Rozhodnout se musíme do poloviny roku. Záležet bude na mnoha faktorech, nejvíce samozřejmě na finančních prostředcích.
Poslední otázka. Co Dakar 2010?
Je to hrozné, ale musíme se rozhodnout co nejdříve, protože přihlášky se podávají někdy od konce května. Když se nezaregistrujete v čas, může se vám také stát, že se do startovní listiny už nevejdete. Všechno je ale hlavně o financích. Jestliže se rozhodneme pro další účast, přizpůsobíme tomu vše tak, abychom byli připraveni co nejlépe.
Navigátor Tomáš Ouředníček jel premiérový Dakar
Jak Tomáši zhodnotíte vaši premiérovu účast?
Na Rally Dakar jsem nikdy nebyl, vždy jsem ho sledoval jen v televizi. Z vyprávění jsem tušil, že jde o velmi tvrdý a dobrodružný závod, ale že to bude až tak obtížné, jsem si nemyslel. V podstatě jsem velmi rychle přišel na to, kde mám krajní meze a byl jsem na pokraji svých sil už v páté etapě. Snažil jsem se nebýt Mirkovou přítěží, ale oporou. Asi v polovině závodu jsem se dostal konečně do tempa a pak už to byla paráda.
V podstatě vás hodili jako neplavce doprostřed oceánu, bylo náročné se v něm naučit plavat?
Už jsem s Mirkem absolvoval několik menších závodů. Hlavně Pax Rally v Portugalsku, kde jsem se naučil zacházet se stejnými přístroji, které se používají v průběhu Rally Dakar. Problémy s navigací jsem neměl téměř žádné. Jen snad ve volných dunách a dunových polích, což byla pro mě úplná novinka. Ale myslím, že jsem to zvládl dobře. Nikde jsme nebloudili a neudělali žádnou fatální chybu.
Která z etap pro vás byla nejnáročnější?
Jednoznačně ta patá, kde jsem si opravdu sáhl na dno. Po čtyřistapadesáti kilometrech přišly duny. I když Mirek v nich jezdí tak, jakoby se v nich narodil, několikrát jsme zapadli. Neustálé vystupování z auta, kopání, vyndavání speciálních výjezdových ploten mě fyzicky, ale i psychicky úplně vysálo. Najednou jsem hledal ten knoflík na televizní obrazovce a chtěl jsem ji vypnout a jít spát. Jenže to nešlo, byla to krutá realita. Absolvovat Dakar není legrace a vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži.
