Řekněte, proč se vlastně Švéd rozhodne jít do Česka?
Kvůli mnoha věcem. Hrál jsem za klub, který ze dne na den zbankrotoval a skončil. K tomu moje tehdejší přítelkyně odjížděla do Barcelony a mě začala nudit škola, kde už jsem nějaký pátek studoval. Chtěl jsem změnu. A proti Tatranu jsem hrával Pohár mistrů, byl to sympatický tým, a tak jsem jim napsal, že bych za ně rád hrál. Mysleli si, že si z nich někdo dělá legraci, nebylo obvyklé, aby ze Švédska šel někdo do české ligy, ale domluvili jsme se. Nejdřív na rok, pak jsem přidal ještě jeden a po roce ve Švédsku jsem se zase vrátil. Zamiloval jsem si Česko i lidi.
Asi jste byl ale zpočátku hodně překvapený, že?
Jo, trápila mě voda z kohoutku.
Prosím?
Tady totiž chutná všude jinak, ale za pár měsíců jsem si zvykl. Zpočátku jsem nikoho neznal, ale po pár týdnech jsem měl najednou mnoho přátel. Tady jsou lidi mnohem přátelštější než ve Švédsku. Hodně lidí mi pomohlo. Vzali mě ven, ukázali mi hospody a já poznal, jak se tady lidi baví.
Už z příjmení lze poznat, že máte šlechtické předky. Jaká je historie vašeho rodu?
Mívali jsme zámek na pomezí finských a ruských hranic. Ale po bolševické revoluci zkraje 20. století museli předci uprchnout. Bylo to asi dost dramatické. Vím, že měli zámek se zhruba čtyřiceti místnostmi. Ale já už vyrůstal v obyčejném stockholmském bytě a "šlechtic" jsem jen podle příjmení.
Také jste sloužil u námořnictva...
To ano, ale já byl jeden z horších námořníků, protože nejsem moc dobrý plavec. Byl jsem však velitelem čety, měl jsem docela dost lidí pod sebou. Je to sice už deset let, ale hodně jsem se tehdy naučil. Třeba šéfovat lidem, poznat sám sebe a myslím, že jsem se v mnohém změnil k lepšímu.
Změnil jste se i v Česku? Třeba že máte pivo raději než dřív...
Tak to mám, ale je to dáno tím, že tady se k němu člověk mnohem snadněji dostane. A jít na pivo vlastně patří k českému zvyku. U nás je to v hospodách drahé, takže každý paří doma, možná až moc, pak teprve jde do nějakého klubu. Taky tady mnohem víc mluvím a jsem otevřenější, než jsem býval.
Co vám naopak chybí?
Rodina a přátelé. Nelíbí se mi taky kouření v hospodách.
Zůstanete tu tedy i po kariéře?
Je to možné. Mám tu dva roky přítelkyni, dobrou práci. Dělám v Johnson & Johnson, mám na starosti severský trh. Je to velká firma, vyhovuje mi, že se v ní mohu rozvíjet a třeba kariérně povýšit. Navíc se snažím pomáhat s trénováním v Tatranu. K tomu jsem pustil ve Švédsku byt, který jsem měl. Takže vše směřuje k tomu, že zůstanu.
Přemýšlíte o občanství?
Ne. Někteří lidé chtěli, abych si ho vyřídil a hrál za národní tým, ale nemyslím si, že bych byl o tolik lepší než čeští hráči. Ale třeba když budu mít děti, požádám o něj.
Dvakrát jste vyhrál s týmem Haninge Pohár mistrů, teď se na něm objevíte s Tatranem. Jak silní budete?
Máme na finále. Ve skupině máme švédskou Storvretu a jeden norský tým, který, předpokládám, přehrajeme a půjdeme do semifinále. Tam potkáme buď Wiler, jejž jsme porazili v létě, či finského mistra. A i ten je v našich silách. Jsme jedním ze čtyř týmů, které turnaj mohou vyhrát.
