"Vždycky je krásné vidět své dítě, jak se mu něco povede," může spokojeně říct Milan Sáblík starší.
Martina má za sebou další parádní sezonu, co na její výsledky říkáte?
Sledujeme to, to víte že jo. A je to prostě nádhera (úsměv).
Který z řady dosažených úspěchů je podle vás nejcennější?
Vždycky je nejtěžší něco obhájit, takže teď asi ta zlatá pětka na mistrovství světa.
Celou sezonu jste odsouvali oslavy dílčích úspěchů až na její konec. Takže čas radosti je tu?
Ano. Zítra (dnes) máme sezení se starostou a přijede i hejtman. Takže bude nějaký společný oběd.
To je ale spíše společenská událost. Co soukromou oslavu, už máte připravenou? Prozradíte, co na Martinu chystáte?
Určitě bude, tu necháváme na neděli. Ale co chystáme, ještě neřeknu, to se musí teprve naplánovat.
O uplynulém víkendu se Martina představila v Naganu, vy jste ale byl se synem Milanem na závodech v Polsku. Jak jste tedy její výkony sledoval?
Bylo to složité, protože polské televize žádné přenosy neměly. Takže jsem věděl jen to, co mi psala manželka nebo kamarádi.
V tom případě jste nedělní závod, ve kterém obhájila titul mistryně světa na 5 000 metrů neviděl?
Ale jo, před chviličkou jsem to zhlédl. Bylo to pěkné. Vždycky je to krásné vidět své dítě, jak se mu něco povede. Ať už je to Martina, nebo i kluk, to je jedno.
Obě vaše děti se věnují rychlobruslení, pro které v Česku nejsou vytvořené podmínky a musí tak za ledem jezdit do ciziny. Jaké to je, když většinu roku nejsou doma? Mrzí vás to, nebo to berete jako nutnou daň za jejich výsledky?
No, to víte, že je to zlé. Hlavně když byly menší. Marťa byla z domu vlastně od desíti let a mladej od šesti. Takže moc jsme si jich neužili (smutně).
Když teď byla Martina v exotickém Japonsku, nechal jste si od ní alespoň něco přivést?
No, přivezla nám trička. Ale jinak ne, já nic nepotřebuju.
Takže nějaká místní specialita, jako je například suši, vás nelákala?
To vůbec, já mám rád českou kuchyni a žádné experimenty. Já třeba ani mořské plody nejím. Dary moře, to není nic pro mě.
Martina je druhým rokem pod pečlivým dohledem novinářů. Máte pocit, že se za tu dobu nějak změnila?
(úsměv) Ne, je to furt stejná Martina, samozřejmě. Víte, my jsme všichni sportovali a pokud děláte nějaký sport, očekáváte, že v něm budete dobrej. Jinak byste ho ani dělat nemusel. Takže jsme na to byli postupně připraveni. Nebyl to žádný blesk z čistého nebe.
Jak vnímáte to, že se kromě Martiny, které se daří dlouhodobě, začínají prosazovat další členové Novis týmu, včetně vašeho syna?
Je to krásné, protože trenér je většinou s Martinou, a tak se někdo musí postarat i o tu dorůstající drobotinu. Většinou s nimi jezdím právě já, nebo pan Vodička. Prostě rodiče.
Podle kouče Nováka je šestnáctiletý Milan další velkou nadějí českého rychlobruslení. Nenasadila mu ale Martina laťku až příliš vysoko?
(úsměv). No, hlavně v chlapech je mnohem větší konkurence, než v ženách. Takže to určitě bude mít mnohem těžší.
A jak se Milan srovnává s tím, že je bratr nyní už trojnásobné mistryně světa a dvojnásobné vítězky Světového poháru. Bere to jako motivaci, nebo mu to naopak svazuje ruce?
(chvíli přemýšlí) To je spíš otázka pro něj. (smích) Ale já si myslím, že to tak nepociťuje. Že to prostě bere tak, jak to je. Určitě má před sebou vzor a vidí ho dnes a denně. Takže je to pro něj určitě povzbuzující.
