Když se nedaří jednomu, zaskočí úspěšně druhý. Házenkáři Robe Zubří spoléhají na dvojici brankářů, úspěšnější tandem v extralize momentálně nenajdete.
„S Petrem (Orság) jsme kamarádi už dlouhá léta. Snad můžu mluvit i za něho – oba jsme spokojení,“ říká Milan Malina, který přece jen odchytal o chlup více minut než jeho kolega.
Takže vám nevadí, že nejste jasná jednička?
Ne. Jsme na podobné úrovni. Jsou týmy, které mají brankáře, kteří odchytají průměrně 50 minut za zápas a pak mají více zákroků než já nebo Petr. Společně jich ale máme více. Trenér nasazuje brankáře podle toho, komu se daří, jak se cítí. Když bude mít Peťa úspěšnost 60 procent, budu rád. Příště se to třeba povede mně.
Inkasujete méně než 25 branek na zápas. V čem je kouzlo vaší obrany?
Jednak máme trenéra Andreje Titkova, který se dlouho specializoval na obranu. Kluky učí, jak a kde mají stát, co mají dělat. V obraně byl výborný jako hráč a teď to přenáší. Druhá věc je, že obrana funguje a nám se za ní dobře chytá.
V domácích duelech bráníte ještě lépe a jako jediní jste neztratili ani bod, přestože hrajete v rožnovském azylu. Čím to?
Vejde se tam sice méně fanoušků, ale zase dokáží zvednout atmosféru a soupeři se můžou bát. Hrajeme ve vyloženě bojových podmínkách, což nás ještě více semklo. Všichni dávají do hry všechno a vyhráváme i těsné zápasy. Ono je pak jedno, jestli o jednu branku, nebo o deset.
Jak se vám v rožnovské tělocvičně chytá?
Už jsem z toho úplně na prášky. Pro mě je tam špatné osvětlení, na každý balon se musím více soustředit. Navíc tam není ideální akustika, takže Andrej je po každém tréninku vykřičený. Ale zase jsme rádi, že nemusíme harcovat do Hranic nebo někam dál.
Do zmodernizované haly v Zubří se těšíte hodně, že?
Je to každodenní otázka. Ale nikdo nám není schopný na sto procent říct, kdy to bude. Odhad je, že proti Dukle (10. února) bychom už mohli hrát v Zubří. Ale to se musí všechno sejít a nesmí foukat vítr. (úsměv) Kompletní leden ještě odtrénujeme v Rožnově.
Formu cítíte?
Má ji hlavně tým. Nechceme polevit, každý zápas musíme odehrát na 100 procent. Když jsme nastoupili v poháru proti slabšímu týmu, bylo vidět, že se klukům tolik nechce, a hned byl problém. Nemáme tolik zkušených hráčů, jako když jsme před pěti lety vyhráli titul. O to více musíme makat, rvát se o každý balon. Zatím se to daří. Třeba takový Matěj Šustáček vypadá po každém zápase, že by ho mohli rovnou naložit do sanitky a odvézt do nemocnice. Dá si čtyři čokolády, vypije dva litry coly a stejně je dva dny vyřízený. Všichni musí šlapat.
I po prvním kole odvet jste na čele. Je cílem se tam udržet až do konce základní části?
První cíl je v sobotu doma porazit Kopřivnici, pak přezimujeme první. Poslední tři zápasy jsme dostali jednoznačný úkol je vyhrát. Pokud bychom je prohráli, bylo by to špatné. Velké cíle si ale nedáváme, zbytečně bychom se dostali pod tlak.
Doma jste ještě neztratili, na Dukle, v Plzni a v Lovosicích jste ale prohráli. Venku si na tyhle soupeře ještě nevěříte?
Budou se prát o medaile, doma nechtějí odevzdávat body, zvlášť když přijede Zubří. Jsou silní v kramflecích, a když na deset minut zvolníme, tak už ztrátu těžko doháníme. To se nám stalo dvakrát na Dukle a jednou v Lovosicích. V Plzni domácím všechno vyšlo, nám naopak nic.
Blíží se reprezentační pauza. Hrál byste raději dál?
Osobně jsem za ni rád a myslím, že i dost kluků. Potřebujeme si na chvíli odpočinout, protože do každého utkání jdeme úplně naplno a síly ubývají. Potřebujeme se připravit na zbytek sezony, play-off je jiná soutěž. Měsíční přestávka je ideální.
